Cesty na Moravu jsou pro nás, vzhledem k větší vzdálenosti, vždy jakousi výzvou dobře uvážit, kde a co navštívit. A pokud to jen trochu jde, vybíráme si místa s nějakým duchovním rozměrem, nádechem tajemna či mystiky, mající svůj historický význam či jsou prostě něčím výjimečná. A to na letošním putování budou splňovat snad všechna zastavení.
Začínáme nedaleko Velehradu, v archeoskanzenu Modrá. Je to kout naší země pevně spojený s dávnou Velkou Moravou a našimi kulturními kořeny. A právě ve zdejším archeoskanzenu si člověk dokáže udělat dokonalou představu o prostředí, do kterého přišli Konstantin a Metoděj. Pro milovníky této doby je to snad povinná návštěva.
Hned v sousedím archeoskanzenu se nachází nejvýznamnější poutní areál v České republice – Velehrad, jemuž vévodí bazilika Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje.
Z Velehradu však ještě před večerem míříme na jiné neméně významné poutní místo Moravy, na Svatý Hostýn, kde pod širým nebem vedle baziliky Nanebevzetí Panny Marie nocujeme. Ale Hostýn to není jen bazilika a Matice svatohostýnská, ale i rozhledna, křížová cesta, muzeum a kdysi tu bývalo dokonce i keltské oppidum.
Nás však cesta druhý den vede dál do Beskyd, přesněji do Rožnova, kde nemůžeme vynechat návštěvu zdejšího vyhlášeného skanzenu, který nám opět poskytuje reálno představu o době dřevěných kostelů a roubených chalup. A také o fenoménu tohoto kraje – slivovici. Přímo ve skanzenu má pobočku Fakulta pálení a slivovicových věd firmy Rudolf Jelínek, kde získáváme základní zápočet v rozpoznávání destilátů. A nemá to ani dopad na další cestu, neboť odtud pokračujeme dál na Pustevny autobusem.
S architektem Jurkovičem jsme se setkali již ve skanzenu na jeho rozhledně. Zde na Pustevnách je jeho specifický architektonický styl všudypřítomný. Škoda jen nešťastného požáru, který letos v březnu zásadně poničil chatu Libušín.
Ze sedla na Pustevnách se vydáváme po hřebeni k západu, kde na horském hřebeni pod stejnojmenným vrcholem pozoruje okolí postava slovanské mytologie – Radegast. Přesněji řečeno, jeho žulová socha, jejíž podoba je až notoricky známa. A od sochy už je to jen kousek k vrcholu Radhoště s kaplí a sousoším sv. Cyrila a Metoděje. A právě zde, v nadmořské výšce 1129 metrů nad mořem naše cesta pro dnešek končí. Bivakujeme vedle kapličky a užíváme si pod hvězdami mytickou atmosféru tohoto místa.
Naše probuzení za svítání už tak mytické není, neboť deštík nás zkrápějící není mýtus, ale tvrdá realita. Navíc zjišťujeme, že nám kdosi, či spíše cosi zbaštilo zbytky večeře ležící těsně u hlavy. Není o čem dumat, je čas se dát na ústup a tak ještě za šera a lehkého deště sestupujeme po červené Cyrilometodějské stezce zpět k autu do Rožnova a míříme se vyhřát do akvaparku v Olomouci.
Po náležité rekonvalescenci vyrážíme do historického centra obdivovat zdejší pamětihodnosti. A že je na co koukat. Tím asi nejvíce nepřehlédnutelnějším je gotická katedrála sv. Václava se 101 metrů vysokou věží, tedy druhou nejvyšší u nás (po Plzni, jak jinak) a nejvyšší na Moravě. Ovšem nesmírně zajímavý je i opačný konec této trojlodní katedrály, tedy podzemí, v němž se nachází rozsáhlá dvoupatrová krypta již dva roky zpřístupněná veřejnosti, nepřístupná románská krypta a dokonce zasypaná další gotická krypta. Fascinující je však i štíhlá a monumentální elegance interiéru, která je tak příznačná právě pro gotiku. Navíc je toto místo, přesněji řečeno okolí katedrály, ponuře spojené s vraždou Václava III., což místu dodává i jisté napětí. Ale Olomouc není jen katedrála, ale také např. Arcibiskupský palác, kam dále míříme na prohlídku. Jeho nespornou historickou zajímavostí, že zde na trůn usedl František Josef I., neboť ve Vídni tou dobou právě zuřila revoluce.
A jelikož se zvolna připozdívá, ponecháváme si další pamětihodnosti na příště a vyrážíme do Jeseníků. V dálce se nám ještě mihne Svatý Kopeček a hrad Sovinec a na okamžik se zastavujeme v Rýmařově – místu, kde se rodí Turistické známky. Naším cílem je však legendární dominanta těchto úžasných hor – Praděd. Přesněji řečeno vyjíždíme na Ovčárnu, kde příjemně povečeříme v hotelu Ovčárna a pak přenocujeme za hotelem pod hvězdami v nadmořské výšce 1305 metrů, což je na naše poměry solidní.
Hned po rozbřesku vyrážíme k vrcholu Pradědu, jehož vysílač je nepřehlédnutelný a drží jeden primát. Jeho vrchol, resp. plošina 20 bod vrcholem antény je nejvyšším místem, kam se dá v ČR dojít a je se svými 1617 metry nad mořem výš, byť uměle, než Sněžka. My se však po krásné slunečné procházce liduprázdnou krajinou musíme smířit s vyhlídkovou plošinou u restaurace, kde nepohrneme snídaní. Cestou zpět, která již není ani zdaleka tak liduprázdná, jako v sedm ráno, máme jako na dlani vodní nádrž přečerpávací elektrárny Dlouhé Stráně, která je se svými 2×325 MW instalovaného výkonu naší nejvýkonnější vodní elektrárnou. A také Petrovo kameny, nechvalně známé z Kaplického románu Kladivo na čarodějnice. Ale cestování za čarodějnickými procesy na Šumpersku a ve Velkých Losinách si necháme na příště. Cestou zpět se ještě zastavujeme u dřevěného kostela v Maršíkově a pak už rovnou domů.
