Dnešní putování za Santinim nás přivádí do Prahy, která je po západních a východních Čechách a Vysočině pomyslně čtvrtým centrem působení Jana Blažeje Santiniho-Aichela. Navíc zde nejen působil, ale i na Malé Straně žil. My však nejprve míříme na Staroměstské náměstí, kde máme sraz s ostatními účastní a především členy spolku Putování za Santinim, který naučnou vycházku organizuje.
Ze Staroměstského náměstí míříme ke Karlovu mostu a cestou míjíme portál Clam-Gallasova paláce. Ten sice nemá nic společného se Santinim, nicméně je mistrovskou prací Matyáše Bernarda Brauna. Naším cílem je křížovnické náměstí u paty Karlova mostu, které je jakousi architektonickou galerií barokní Prahy. Nás pro tentokrát zajímá zdejší kostel sv. Františka Serafinského postavený dle návrhu Jeana-Baptisty Matheye. Svým pojetím však překračuje soudobé stavby barokní Prahy. A právě u Matheye pracoval Santin Aichel, otec Jana Blažeje, a pravděpodobně i sám Jan Blažej se u něj vyučil a později v jeho tvorbě pokračoval. Samotný kostel stojí na místě staršího kostela, jehož části jsou v podzemí pravděpodobně dochovány a náležel k přilehlému klášteru Křížovníků s červenou hvězdou, jehož historie sahá až ke svaté Anežce České, která založení tohoto kláštera u paty tehdejšího Juditina mostu umožnila, jehož fragmenty se zde rovněž dochovaly. Stejně tak se dochovaly fragmenty původní dlažby z Juditina mostu na v některých domech na Malostranském břehu Vltavy, kam máme opět možnost nahlédnout.
Poté už pokračujeme dál a stoupáme Nerudovou ulicí k Valkounskému domu, kde Jan Blažej Santini-Aichel bydlel. A také pro sousedy z ulice tvořil, neboť se podílel na podobě sousedního Kolovratského paláce či Morzinského paláce. My však míříme ještě o něco výše ke kostelu Panny Marie Matky ustavičné pomoci a sv. Kajetána, který Santini částečně upravil. Kostelu se také přezdívá „U Kajetánů“ neboť náležel ke zdejšímu klášteru kajetánů či theatinů, se kterým je spojen samonosným oválným schodištěm, tak typickým pro Santiniho, které použil i v Plasech, Žďáru či Sedleci. Poté se ještě krátce zastavujeme v nedaleké Šporkově ulci, kde býval kostel s hřbitovem, na kterém byl Jan Blažej Santini-Aichel pohřben.
Z Malé Strany se přes Pražský hrad a následně tramvají přesouváme na samotný okraj Prahy, na Bílou Horu, kde se nachází poutní místo s kostelem Panny Marie Vítězné. Na výzdobě jeho kopule, ambitů a nárožních kaplí se podílel opět Jan Blažej Santini-Aichel. Působil zde však i třeba Kylián Ignác Dientzenhofer. V roce 2007 zde byl zřízen ženský klášter benediktinek, a právě jedna ze zdejších sester nás zde velmi zasvěceně provází a umožňuje nahlédnout tam, kam se běžně člověk nepodívá.
