Do Lokte vyrážíme přes Slavkovský les, který skýtá nejednu zajímavost. Nejprve se zastavujeme nad krásnem, kde na vrcholu Na Vyhlídce vyhlíží do kraje rozhledna Krásenský vrch. Než se však dostaneme k rozhledně musíme překročit trochu zapomenutou a neznámou technickou zajímavost – Dlouhou stoku. Svojí délkou 24 km bohatě překonává i mnohem známější Vchynicko-Tetovský kanál na Šumavě. Sloužil pro plavení dřeva a vodou napájel i 52 mlýnů a 10 báňských rybníků cínových dolů. A že jich tu bylo hned několik. My míříme nejprve k tomu historickému jménem Jeroným, který je veřejnosti zpřístupněný a tak se ochotně pouštíme pod zem až kam nás průvodce pustí. Ale takový cínový důl se umí projevit i na povrchu, což je vidět na jiném nedalekém dole – Stannum. V jeho okolí je hned několik důlních propadlin – peňů, vzniklých v důsledku podzemních závalů a pohybu jhornin. My si vybýváme Hubský peň a po krátkém souboji s bujnou vegetací na jeho okraji se dostáváme až k srázu s výhlede do 70 metrové jámy. Ještě krátce omrkneme zdejší hornické muzeum a pak už míříme k našemu dnešnímu cíli – Lokti.
Začínáme, jak jinak, hradem, který výjimeční jak svojí architekturou, tak svojí historií. Ta byla spojena i s fungováním hradu jako vězení, a tak nepřekvapí odpovídající expozice ve sklepních prostorách. Co už nás překvapilo, byla expozice věnovaná tzv. loketskému meteoritu, který patří k nejstarším nálezům svého druhu na světě. Příjemně překvapil i sběratelský koutek turistických známek a nebo drak ve věži.
Z hradu se přesouváme na malebné historické loketské náměstí, kde se nachází Muzeum tajných spolků, které mě osobně vyloženě nadchlo. Nepřeberné množství artefaktů, symbolů, souvislostí či celkově laděného interiéru s podrobným vysvětlením jak od průvodce, který však do problematiky návštěvníka jen uvede a pak jej ponechá, ať svým vlastním tempem nechá unést tajemnou atmosférou, která místy působí neuvěřitelně autenticky.
Jako poslední zastavení v Lokti volíme Restauraci a pivovar Svatý Florian.
