Pardubice se naší návštěvě, kdo ví proč, jako jedno z mála krajských měst, dlouho vyhýbali. Když nás však okolnosti přivedli do nedalekých Lázní Bohdaneč, bylo jasné, že i tato meta bude pokořena. Tentokrát však trochu netradičně: na koloběžkách.
Cestu začínáme u ikonického gotického chrámu sv. Bartoloměje, kde necháváme auto a pokračujeme dál elektricky na dvou kolech. Nejprve kousek v parku kolem zámku, pak zpět ke kostelu do informačního centra pro turistické známky a perník a pak Zelenou branou na malebné Perštýnské náměstí. To je s ohledem na odpoledne všedního dne poněkud liduprázdné. Ale to nám spíš vyhovuje a tak pokračujeme na nábřeží řeky Chrudimky. Podél ní jedeme parkem trochu netradičně až ke hřbitovu, na kterém se nachází ikonická budova krematoria. Ano, to je ta, co si zahrála v nezapomenutelném Spalovači mrtvol.
Od krematoria se vracíme zpět k Chrudimce a přes most zvaný Zeleňák se dostáváme na druhý břeh do Pardubiček ke kostelu sv. Jiljí. K tomuto místu se váže první písemná zmínka o Pardubicích. Zajímavá je i dřevěná zvonice, která, byť to tak nevypadá je nejmladší dřevěnou zvonicí u nás.
Od kostela míříme po pravém břehu Chrudimky k severu k Matičnímu jezeru, kde se v restauraci Na Staré Rybárně krátce občerstvujeme a pak pokračujeme sympatickým parkem až k památkově chráněným Winternitzovým automatickým mlýnům, postaveným dle návrhů architekta Josefa Gočára. Odtud je to už jen kousek k soutoku Chrudimky s Labem a od něj do zdejšího zámku. Ten působí neobyčejně zajímavě jak díky fortifikaci v podobě valů obklopujících celý areál a zbytkům vodního příkopu z dob existence vodního hradu, ale i díky vlastní renesanční podobě zámku s bohatou sgrafitovou výzdobou.
Ze zámku je to již jen kousek zpět do historického centra města, přes které se historickými uličkami vracíme zpět ke kostelu sv. Bartoloměje, kde naše putování pro dnešek končíme.
