Návštěvu tohoto kláštera jsme si záměrně nechávali na den, kdy nebudeme nikam spěchat a budeme moci si dokonale vychutnat genius loci tohoto místa. S osudy zakladatele tohoto kláštera a spolupatrona Čech sv. Prokopa jsme se setkali již několikrát, nejintenzivněji však v Chotouni, místě narození tohoto světce. A právě od Sázavy do Chotouně vyoral sv. Prokop dle legendy ďáblem brázdu, jejíž 21 kilometrový průběh krajinou je předmětem mnohých dohad i seriózních výzkumů. Brázdu si však necháme na jindy. Dnes se budeme věnovat místu původního poustevnictví sv. Prokopa, kde byl později knížetem Oldřichem, pražským biskupem Šebířem a právě tehdejším poustevníkem a laickým knězem Prokopem založen roku 1032 benediktinský klášter. Ten byl úzce spjat s cyrilometodějskou tradicí a staroslověnskou liturgií. I díky tomu prošel celkem bouřlivým vývojem, který přes husitské války pokračuje doslova a do písmene dodnes. Areál kláštera je (nebo do nedávna byl) například ve vlastnictví hned tří subjektů: Římskokatolická farnost Sázava, Národní památkový ústav a Benediktinské opatství Panny Marie a svatého Jana Křtitele v pražských Emauzích. Takže tu jsou třeba dvě pokladny, různé návštěvnické okruhy a tak. My se rozhodli pro okruh Český patron svatý Prokop – životní příběh svatého Prokopa zahrnující kostel sv. Prokopa se zajímavou podzemní kryptou a výjimečnou expozicí věnovanou tomuto unikátnímu místu. V areálu kláštera je pak vidění celá řada dalších historických památek či jejich fragmentů, z nichž jednoznačně nejmarkantnější je torzo nedostavěného gotického chrámu.
Před odjezdem ze Sázavy se ještě na chvilku zastavujeme u bývalého hřbitova kostela sv. Martina, který je s historií kláštera spjat, stejně tak jako řada jiných míst v okolí. Na ty se však podíváme až jindy.
