Jak jsme byli příjemně po víkendu rozchozeni, informace o Zimním bludníčku nás nenechala chladnými. Pochod Blovickem pořádaný Klubem českých turistů, odbor Bolevec Plzeň, na různých trasách dne 9.2.2019 byl jasnou další výzvou. Zvolili jsme bez váhání nejdelší, tedy pětadvacítku. V ten okamžik jsme ještě netušili, jaká dvě příjemná překvapení nás cestou čekají. Pochodový útvar se nám od Aljašky rozrostl ještě o Vladěnku, která dychtila po turistických zážitcích a dostalo se jí jich celkem přehršle. Trasa začínala v Blovicích, jak jinak než na nádraží prezencí a konzumací poskytnuté Tatranky. A pak už jsme do toho šlápli. Nejprve kolem Zdemyslic na Vlčtejn, pak přes Chouzovy do Střížovic a následně už lesem až na rozhlednu Kožich. Ta se nachází na stejnojmenném kopci s kótou 584 metrů nad mořem. Překvapivě o ní na Wikipedii nebyla ani čárka, a tak mám o zábavu postaráno. Výhledy jsou z rozhledny fenomenální a nám i přálo počasí. Sluníčko zalévalo třpytem krajinu a vítr si s námi na věži pohrával. Některé poryvy fakt naháněly strach. Odtud nás kroky vedly rovnou dolů do Chocenického Újezdu, kde nás očekávalo Myslivecké muzeum Špýchar. A v něm kromě zajímavých a funkčních exponátů i „nehrající kapitán“ naší turistické skupiny Stanko Posavič s kávovým rumem pro dámy a tradičním pro pány. Posléze se toto rozdělení trochu pomíchalo, ale to neva. Bylo to velmi milé potěšení a zpestření, stejně tak jako zasvěcený výklad s názornými ukázkami. Druhou zastávkou v Chocenickém Újezdu byla příjemná (nám už z minulosti trochu známá) Myslivecká hospoda a v ní pravé a nefalšované „gastroporno“. Knedlíčková polévka byla jen předehra před kančím v dokonalé harmonii s šípkovou omáčkou a knedlíčkem. A i svíčková prý byla na světové úrovni. Údajně zlatým hřebem měl být guláš, ovšem ten byl při našem příchodu již minulostí. Nutno poťouchle dodat, že poslední porci snědl Standa a pak ji dlouho vychvaloval. Sedělo by se krásně, ale do Blovic to bylo ještě kousek. A tak dojíst, dopít a ač skoro neradi, šlapeme dál. Naštěstí je to odsud do Blovic doslova jen přes kopec, a tak již za pár okamžiků vidíme opět blovické nádraží a u něj hospodu, cíl naší cesty. K tanci a poslechu hraje Lazar Band a na čepu je Plzeňské. Krásná sobotní procházka je zakončena odjezdem vlaku v 19:20. Ale moc se nám na něj nechtělo.
Max elevation: 580 m
Min elevation: 385 m
Total climbing: 454 m
Total descent: -457 m
