Původním záměrem bylo dojet vlakem do Žlutic a odtud se vydat po svých do Skoků k poutnímu kostelu Navštívení Panny Marie. Jenže jak už to tak bývá, nakonec to bylo trochu jinak. Do Žlutic jsme vláčkem dojeli podle původního plánu a došlo i na prohlídku města. Zde stojí za zmínku mimo kostela a malebných uliček směřujících k hezkému náměstí s kašnou a morovým sloupem především žlutické historické podzemí. Mezitím došlo i na oběd a pak… se nám prostě už nikam nechtělo. Necelých 10 kilometrů se nám začalo zdát až protivně dlouhých, neboť vzdušnou čarou je to sotva polovina. Jenže, vodní nádrž Žlutice, nad jejímž severním břehem Skoky leží, má ochranné pásmo vodního zdroje, navíc několik rozeklaných údolí a tak nejkratší cesta je více než dvojnásobná. A tak místo širáku ve Skocích přišel ke slovu penzion Nad Hradbami s místy docela bizarní dobovou výzdobou.
Následující den jsme vyrazili vlakem přes Bečov a Mariánské Lázně domů.
