Když se nám po celkem hodně dlouhé době v e-mailu objevila nabídka spolku Putování za Santinim na společnou vycházku po Praze, neváháme ani chvilku. Už jsme takhle společně viděli nejeden Santiniho a nejen Santiniho architektonický skvost a slyšeli leccos zajímavého o těchto stavbách z úst renomovaných odborníků, takže bylo ihned na co se těšit. Santini je sice tentokrát trochu v ústraní reprezentován jen jednou stavbou, ale i ty ostatní jsou bezesporu zajímavé: Vlašská kaple Narození Panny Marie od Domenica Bossi, kostel Nejsvětějšího Salvátora od Carla Luraga, kostel sv. Mikuláše na Malé Straně od otce a syna Dientzenhoferových a konečně kostel Panny Marie Matky ustavičné pomoci zvaný též U Kajetánů od Jana Blažeje-Santiniho Aichela.
Než se ráno ze Smíchova, kde parkujeme, dostaneme ke Klementinu, kde máme sraz s ostatními účastníky vycházky, nemůžeme minout neokoukatelné panorama Hradčan s Karlovým mostem. Poté zahýbáme do uliček Starého města kde se na areál Klementina v Karlově ulici doslova tiskne snadno přehlédnutelná kaple Nanebevzetí Panny Marie, zvaná též Italská či Vlašská. Tento přídomek získala díky skutečnosti, že si ji oblíbila tehdejší italská komunita v Praze, neboť zde jezuité z Klementina kázali italsky. Tato kaple byla postavena dle návrhu Domenica Bossi v letech 1590-1600 v manýristickém slohu a ve své době se pyšnila jistým architektonickým unikátem. Její půdorys je totiž oválný, což byla tehdy první taková stavba na sever od Alp. Navíc i přes své nevelké rozměry ukrývá vnitřní ochoz z něhož je nádherný výhled do tohoto unikátního prostoru završeného kopulí s freskou zachycující nanebevzetí Panny Marie.
Nespornou zajímavostí je, že tato kaple se po spletitém historickém vývoji, kdy byla ve po řadu let ve vlastnictví Vlašské kongregace Nanebevzetí Marie, nakonec dostává do vlastnictví Italské republiky, ve kterém je dodnes. I proto nám výklad o její historii přednáší knihovník Italského kulturního institutu v Praze Dott. Flavio R.G. Mela. Než se však dostane ke slovu, čeká nás zajímavé překvapení, neboť nás přichází pozdravit Jeho excelence Velvyslanec Italské republiky v ČR Mauro Marsili, který je ve své funkci právě 9 dní.
Z kaple je to doslova jen pár kroků na Křížovnické náměstí, Staroměstské předpolí Karlova mostu. To nejprve zdobila Staroměstská mostecká věž pocházející již ze 14. století. Pak toto místo ležící na Královské cestě učinil ještě zajímavějším Carlo Lurago, když umístil téměř do cesty od mostecké věže právě kostel Nejsvětějšího Salvátora, jehož stavbu dokončil až Francesco Carrati a jehož zdobnému průčelí dominuje 14 soch světců v nadživotní velikosti z dílny Jana Jiřího Bendla. A aby toho nebylo na tak malý plácek málo, mezi mosteckou věž a kostel Nejsvětějšího Salvatora bylo později vsazeno, jako na tu dobu architektonické zjevení představující nemyslitelnou modernu, průčelí kostela svatého Františka, který navrhl Jean-Baptista Mathey, a jemuž vévodí do výšky 40 metrů čnící kupole. Mimochodem, u tohoto architekta pracoval i otec našeho oblíbence Jana Blažeje, který se u něj dost možná i vyučil. Naším druhým zastavením je však již zmíněný kostel Nejsvětějšího Salvatora. Zde už se slova ujímají naši zasvěcení průvodci prof. Vít Vlnas a PhDr. Richard Biegel a osvětlují historii a přibližují souvislosti, které by běžnému návštěvníku bezpochyby unikli. Celkem nevalně se tak vyjadřují o oltářním obraze, zato vyzdvihují kvality Bendlových soch na zpovědnicích. A velká chvála je věnovány i zdejší štukové výzdobě, která je co do tvarosloví směle přirovnávána k památkám římským. Avšak s dovětkem, že v Římě to stavěli o 200 let dříve a z mramoru. A díky ochozu si je člověk může prohlédnout pěkně detailně.
Z kostela míříme přes Karlův most na Malou Stranu ke kostelu sv. Mikuláše, jehož mohutná kupole je nepřehlédnutelná.
Jistou zajímavostí je i věž přiléhající k tomu kostelu, která je ve skutečnosti městskou zvonicí a nemá s kostelem nic společného. Snad jen autora, kterým je Kilián Ignác Dienzenhofer. A taky skutečnost, že věž a i kupole jsou stejně vysoké, aby nebylo sporu mezi církví a měšťany, kdo má vyšší stavbu. Vlastní kostel, který je dílem především otce a syna Dienzenhoferů ve svém interiéru bezpochyby zaujme zajímavě sceleným stropem pro mohutnou frezku, kde i dnes lze vypozorovat dřívější průběh kleneb. A i zde se šplháme na ochoz odkud pohled do chrámového prostoru má zcela unikátní rozměr. Navíc je zde umístěn i zajímavý cyklus obrazů od Karla Škréty. A na jednom je prý zachycen prof. Knížák. Ostatně, ať to každý posoudí sám, snímek je v galerii. Za zmínku stojí, že na zdejší varhany si zahrál W.A. Mozart a na kamenické výzdobě chrámu se podílel i František Santini Aichel, bratr Jana Blažeje.
Mimochodem Jan Blažej Santini Aichel bydlel odtud doslova pár kroků v Nerudově ulici v tzv. Valkounském domě. A jednoho dne se Santinů doma zastavil jejich soused přes ulici, hrabě Morzini, že by chtěl trochu vylepšit svůj palác, který doslova naproti má. Santini mu rád vyhověl. Mohutný vstupní portál tohoto paláce a nejen ten, pak vytvořil Ferdinand Maxmilián Brokoff, jehož podpis lze na něm nalézt. Dnes je zde Rumunské velvyslanectví. A aby toho nebylo málo, hned o dva roky později přestavuje Santini další palác, a opět doslova přes ulici, tentokrát pro hraběte Libštejnského z Kolovrat. Sochařskou výzdobu zde pro změnu tvoří Matyáš Bernard Braun, nicméně jeho dvě orlice po stranách vstupního portálu mi spíše připomínají trochu rozčepýřené supi. Zato Santiniho umístění budovy do svažitého terénu a užití specifických architektonických prvků na fasádě je pro něj doslova příznačné. A v tomto paláci pro změnu sídlí Italské velvyslanectví. A hned sousední stavbou je naše poslední zastávka, kostel Kostel Panny Marie Matky Ustavičné pomoci a sv. Kajetána, zvaný též jen U Kajetánů, na jehož dostavbě se Santini rovněž podílel. Kostel směrem do Nerudovy ulice působí nenápadně, ovšem stojí na půdorysu řeckého kříže završeného kupolí. Jistou zajímavostí je samonosné oválné schodiště spojující sakristii s výše položeným areálem kláštera. Takové lze najít Plasích, Sedlci či ve Žďáru nad Sázavou.
A na úplný závěr si pro nás pánové Stanislav Růžička a Miroslav Chlubna ze spolku Putování za Santinim připravili ještě jedno překvapení, krátké vystoupení části dechové sekce Hudby Hradní stráže a Policie České republiky, doprovázející zdejší varhany.