Když už člověk tráví nějaký čas pod Vysokými Tatrami, byl by hřích se alespoň jednou po svých nevydat za jejich krásami. A tak se vydáváme na zdánlivě nenáročný výlet ze Starého Smokovce pozemní lanovou na Hrebienok. Zde, v necelých 1300 metrech nad mořem, je jasné, že zima se ještě, navzdory jarnímu datu zdaleka nevzdává. Závěje sněhu, teplota lehce pod nulou… naši pozornost však upoutává obrovská kopule hned u stanice lanovky – Tatranský Ľadový Dóm. Nejprve se u vchodu váhavě rozhlížíme a pak vstupujeme do tohoto ledového chrámu. Ledového doslova, neboť ukrývá úžasné rafinovaně nasvícené ledové výtvory. A chrámu taktéž, neboť letošní ledový výtvor je na téma „Chrám Kristova vzkříšení v Petrohradě“. Člověk by tu rafinovanou ledovou krásu obdivoval celé minuty, ale solidní mráz prohlídku celkem urychlil. Takže pár povinných fotografií a šup ven kde je jen lehounce pod nulou.
Za pár okamžiků se loučíme z Hrebienkom a po červené vyrážíme k Velkému Studenému potoku, který se pár set metrů nad Rainerovo chatou spojuje se svým menším bráškou a cestou údolím dolů vytváří nejrůznější vodopády, kaskády či jiné útvary dokonale doplněné okolní zasněženou krajinou. A sněhu je tu požehnaně. Jak cestou poznáváme, při neopatrném šlápnutí mimo prošlapanou stezku se noha spolehlivě zaboří vysoko nad koleno. Takže přes půl metru minimálně. Ale za námahu to prostě stojí, neboť právě sníh nejlépe prozrazuje členitost reliéfu okolní krajiny, což právě v Tatrách je obzvláště působivé.
Cesta nás nakonec přivádí do Tatranské Lesné k hotelu Karpatia, kde jsme v rodiči v roce 1985 pobývali. Ale to tehdy byla zotavovnou ROH. My si však musíme popoběhnout na „eletričku“, která nás odveze zpět k autu do Starého Smokovce.
