Výlet po zajímavostech severního Plzeňska začínáme v lese u Trojan, kde kdysi bývala železniční zastávka na trati z Kralovic do Mladotic. Trať už zvolna zarůstá vším možným a zastávka v Trojanech, či spíše stanice nebo i nádraží, neboť zde bývala výměna, získává zajímavý punc opuštěnosti. Trošku si zavzpomínám, když jsem tudy ještě jezdil z Rakovníka do Plzně a pak už pokračujeme do Mladotic, kde jsem přesedal. Nás však zajímá zdejší kaple Jména Panny Marie, na které Jan Blažej Santini-Aichel předvedl tehdejšímu opatu cisterciáckého kláštera v Plasech Eugenu Tyttlovi, že umí projektovat fakt zajímavé stavby. A tak, ač toho do té doby zatím moc nevyprojektoval, vytvořil zajímavou stavbu, na které předvedl řadu pro něj později typických prvků.
Nedaleký zámek v Manětíně, resp. jako barokní přestavba po požáru bývá přisuzována rovněž Santinimu, což uvádí i ve své publikaci i Miloslav Bělohlávek, nicméně skutečným autorem projektu byl Tomáš Haffenecker. Ale nějaká ta spojitost by tu byla. Stavěl totiž dle návrhu Jana Blažeje pro jeho bratra Františka vilu U Zlatého žaludu v Praze na Novém Světě. A ještě jedna paralela. Kostel sv. Barbory v Manětíně navrhl Jan Baptista Mathey, pro kterého pracoval Santiniho otec a dost možná se Jan Blažej právě u Matheye vyučil.
Z Manětína vyrážíme do maličké vesničky Luková, která ve zdejším kostele sv. Jiří ukrývá zajímavou instalaci Jakuba Hadravy v podobě 32 sádrových soch věřících. A stojí rozhodně za zhlédnutí.
Cestou zpět míjíme skalní útvary stolové hory Kozelka a poté i zámek, hrad a kapli v Nečtinech, ale na detailnější prohlídku si najdeme čas až příště.
