Na unikátní klášterní areál Rosa Coeli jsme si brousili zuby již při našem únorovém potulování v Brně a okolí, avšak tehdy nebyla sezóna a klášter byl uzavřen. Nicméně jsme díky té návštěvě objevili penzion umístěný přímo v klášteře, který maximálně vyhovuje našim potřebám ohledně základny pro cesty po širém okolí. A jak se během našeho pobytu ukázalo, realita bohatě předčila očekávání. Ale tento týden na jihozápadní Moravě nebyl jen o meditaci v klášterní cele, ale především o poznávání tohoto kraje mezi řekami Dyjí, Jihlavou, Oslavou a Rokytnou.
Rozhledna Vladimíra Menšíka
Tato rozhledna byla vůbec to první zajímavé, co se nám pod opuštění dálnice u Rosic postavilo do cesty. Vypíná se nedaleko nenápadného vrcholu Hlína nad Ivančicemi, rodným městem Vladimíra Menšíka.
Ivančický viadukt
I tato technická zajímavost nám padla do oka již únoru. Ale tehdy jsme se pouze zastavili pod ním, udělali pár fotek a začali se těšit na pověstné příště, kdy jej prozkoumáme blíže. A teď k tomu došlo. K viaduktu, resp. k viaduktům se vydáváme na jejich východním konci po polní cestě od hlavní silnice. Posledních 100 metrů je lépe zdolat po kolejích než po sporadicky prošlapávané cestě houštinou všemožné vegetace jako my. Ta náhle končí a před námi se otevírá úžasný pohled do více než 40 metrů hlubokého údolí řeky Jihlavy,
Permonium u dolu Kukla
Pokud někdo hledá zábavu pro děti i dospělé na většinu dne, pak Permonium je to správné místo. V areálu je nejen rozsáhlé lanové centrum proplétající se i mezi budovami či největší nadzemní bludiště v České republice, ale i zajímavá expozice, neboť Permonium se nachází v areálu bývalého dolu Kukla (též Nosek) a historii těžby černého uhlí v této oblasti je tato expozice tématicky věnována.
Klášter Rosa Coeli
Historie kláštera premonstrátek Rosa Coeli neboli Růže nebes sahá až do 12. století, kdy jej v roce 1181 nechal ve spolupráci s želivskými premonstráty vybudovat Vilém z Pulína. Již roku 1183 zde byla usídlena komunita premonstrátek z Louňovic. Jednalo se však o klášterní provizorium. Gotický klášterní kostel Panny Marie a poté i kvadratura byla vybudována až ve 14. století. Za husitských válek patrně neminulo konvent vypálení, ale již na počátku 16. století patří klášter k jedním z nejvýznamnějších na Moravě. Tehdejší probošt kláštera však po roce 1522 přestoupil na luteránskou víru a oženil se s jednou z jeptišek. A zbytek zdejší klášterní komunity na tom nebyl lépe. Paradoxně tento stav přetrvával další 4 roky, než převor na nátlak olomouckého biskupa konvent opustil a stal se v Mikulově novokřtěncem. Ovšem již za jeho nástupce konvent zaniká, pustne a mění majitele až se vrací zpět do rukou strahvských premonstrátů. V roce 1703 vzniká od hospodářských budov před klášterem požár, který zachvátí konvent i kostel. A tak areál získává víceméně dnešní podobu. Další práce již byly jen zabezpečovací a restaurátorské.
Objekt, ve kterém je dnes umístěn penzion, vznikl za strahovských premonstrátů na přelomu 17. a 18. století jako trojlodní rezidence.
Co se v průvodci dočíst nelze a co jsme se dozvěděli od místního správce je, že…
…ve zdivu ambitů se nacházejí kameny se zřetelnými nápisy z římské doby…
…pod kaplí svatého Jana Křtitele, která sloužila i jako kapitulní síň je zapečetěná krypta, která již od cca 60. let 20. století nebyla otevřena a není známo, co je uvnitř…
…klášter má podzemní prostory snad původně propojené s nedalekým hradem…
Co je pravda a co jen krásná myšlenka, kdo ví?
Ivančice
Toto město je často spojováno se zdejším slavným rodákem, hercem Vladimírem Menšíkem. Je však rodištěm i neméně slavného českého malíře Alfonse Muchy. My se však v Ivančicích zastavili jen na okamžik s tím, že důkladně je prohlédneme zítra a stalo se z toho tradiční „až jindy“, neboť prostě už nezbyl čas.
Veveří
Kolem hradu Veveří jsme už kdysi jednou brousili a trochu nás naštval. Vybírali tu totiž vstupné na nádvoří, tedy aby si člověk koupil turistickou známku a limču, musel zaplatit 30,- Kč. A tak jsme na něj tehdy pohrozili pěstí a odjeli. Tentokrát jsme sem přijeli v pondělí, tedy v den zavírací, což vlastně ani nevadilo, neboť naši pozornost upoutal nedaleký kostelík, resp. znamení na něm. Ale o tom až dále.
Templářské stopy u Veveří
Vjednom z příběhů českého Dana Browna tedy Arnošta Vašíčka je zmíněno, že zasvěcený tento symbol okamžitě rozezná a ví, co znamená. Tím zasvěceným byl myšlen příslušník řádu Templářů, kteří v této oblasti prokazatelně působili. Za člena toho (údajně) zaniklého řádu se rozhodně nepovažuji, ale okamžitě se mi vybavilo filmové, resp. seriálové zpracování zmíněného příběhu. A to jsme neměl nejmenší tušení, že se natáčelo právě tady. Nicméně tím znamením je ornament na fasádě, který zdejší informační panel a webové stránky označují jen jako „pozoruhodnou pozdně gotickou reliéfní dekorativní výzdobu nad gotickým oknem s obličejovou maskou ve vrcholu“. Autor je zřejmě nezasvěcený. Každopádně historie kostela Nanebevzetí Panny Marie (nebo též Kaple Matky Boží na Veveří) sahá až do 12. století, možná i dál. V době, kdy v této oblasti templáři prokazatelně působili, již stál a kolem něj i osada. Ideální místo pro praktické využití, třeba jako skrýš. Díky blízkosti hradu a osady tu byl celkem čilý ruch a pohyb nejrůznějších osob, takže občasná návštěva rytíře rozhodně nijak nebudila pozornost. Ale názor ať si každý udělá raději svůj.
Templštejn
Další z pozůstatků působení templářů na Moravě. Bohužel nám můj kulhavý kotník neumožnil prošmejdit tuto zříceninu důkladněji, neboť uplatňujeme zásadu společného bádání, je Templštejn nebo též Templštýn zařazen k důkladné prohlídce napříště. Snad už tento podzim…
Bývalá obec Skryje
K obci Skryje, myšleno té nad Berounkou v okrese Rakovník mám dlouhodobě poměrně vřelý vztah. Mimo těchto Skryjí byly v republice další tři: v okrese Havlíčkův Brod, v okrese Brno-venkov a v okrese Třebíč. A právě ty posledně jmenované potkal v souvislosti se stavbou JE Dukovany nepěkný osud. 286 tehdejších obyvatel bylo odstěhováno a obec byla zbořena. Zbyla pouze kaple Nanebevzetí Panny Marie a pomník padlým 1. světové války. Obec připomíná i místopisné označení Skryjský mlýn severně od bývalé obce, který se nacházel na řece Jihlavě, dnes však na dně vodní nádrže Mohelno. Poslední připomínkou zaniklé obce je pak stejnojmenný Skryjský potok.
Moravský Krumlov
Moravský Krumlov má mnoho lidí spojeno s dílem rodáka z nedalekých Ivančic Alfonse Muchy Slovanská epopej, která na zdejším zámku byla léta vystavena. Dnes už zde tato unikátní plátna nejsou a nedivím se, že je nikdo nechce do poněkud zanedbaného a oprýskaného zámku vrátit. Takže na zámku není vlastně nic moc k obdivu. Obdivuhodný je však výhled na celé město od poutní kaple sv. Floriána, která vévodí městu vysoko nad skalnatým svahem na řekou Rokytnou, která zde krouží obdivuhodné meandry, ne nepodobné těm vltavským z Českého Krumlova. A právě od poutní kaple je na celé město i meandry řeky obdivuhodný výhled.
Ultrakopec U Stavení
Ultravrcholy se staly zajímavým zpestřením našich cest. Některé jsou opravdu kopce dosti špičaté, jiné sotva patrné. A mezi ty druhé se řadí i, které se nachází v okolí základny pro toto putování. Jedním z nich je vrchol U Stavení nacházející v nadmořské výšce 415 metrů nad mořem uprostřed obory Moravský Krumlov. A stavení tu opravdu je, konkrétně hájenka rozličně orientovanými parohy ve štítu. Vlastní vrchol je pak mírná terénní nerovnost za hájenkou, patrně v místě bývalé skládky, neboť všude kolem bylo neuvěřitelné množství rozličných střepů ať už od lahví tak od skleněných tabulí. Druhým ultrakopcem je pak bezejmenná kóta 460 nedaleko obce Hlína a rozhledny Vladimíra Menšíka nad Ivančicemi. Ani vrcholový kámen tam nebyl…
Smírčí kříž u Loděnice
Jak už to tak chodí, úplnou náhodou jsme se doslechli o zcela jedinečné bitvě, která se před mnoha staletími odehrála celkem nedaleko čerstvě založeného kláštera Rosa Coeli. Jedinečnost této bitvy spočívá v tom, že to byla poslední bitva v historii, kdy proti sobě stáli Češi a Moravané, v tomto případě konkrétně Přemysl Otakar I. a Kondrád II. Ota. Bitva uskutečněná v prosinci roku 1185 skončila ve prospěch Přemysla Otakara I., což umožnilo nové uspořádání Čech a Moravy.
Dnes bitvu připomíná historický smírčí kříž při silnici.
Římská vojenská stanice Hradisko
Tato naprosto nenápadná a snadno přehlédnutelná lokalita v bezprostřední blízkosti vodní nádrže Nové Mlýny a autokempu Mercur či Aqualandu Moravia je však rozhodně nepřehlédnutelná svým významem. Nacházel se zde římský vojenský tábor z doby snad Marka Aurelia, tedy z 2. století našeho letopočtu. Dnes tuto unikátní lokalitu prozrazují jen informační panely a zmínka v mapě. Nejrůznější artefakty nalezené při prováděných archeologických průzkumech jsou umístěny v různých expozicích, a tak na dnešního návštěvníka zbývají již zmíněné informační panely, fantazie a krásné výhledy do okolí ze zdejšího návrší.
Fládnitzské vřesoviště
Vřesoviště mají mnozí spojena spíše se Skotskem než s Jižní Moravou, kde teplotně jsou spíše podmínky blížící se Středomoří než mlhavé vysočině. A právě zde, na vyschlých jižních svazích se nachází hned několik vřesovišť, chráněných především pro unikátní rostlinou skladbu. Z pohledu laika je to zajímavá kombinace všudepřítomných vinic, lučního porostu a nedalekého hotelu. Jen ten vřes se nám nějak moc nedařilo najít… zato stylové kapličky roztroušené všude klem jsou přímo malebné.
Hradiště u Znojma
Osídlení na vyvýšené ostrožně mezi Dyjí a Gránickým potokem na bylo již v pravěku a souviselo s brodem přes řeku Dyji na významné stezce. Od té doby procházela tato lokalita známá též jako Hradiště sv. Hypolita bouřlivým vývojem, po kterém do dnešní doby zbyly tu a tam zajímavé pozůstatky. Tím asi nejhodnotnějším je pozůstatek velkomoravského kamenného kostelíka (v odborných kruzích nazývaný Kostel I) v prostoru hospodářského zázemí proboštství Křížovníků s červenou hvězdou, které je však veřejnosti nepřístupné. Za zmínku však stojí i na konci ostrožny stojící kostel sv. Antonína Paduánského, od kterého je kouzelný výhled na historické Znojmo i údolí Dyje či Muzeum Velké Moravy. A kdyby bylo více času a sil, našlo by se toho tu mnohem víc.
Dolní Kounice
Město Dolní Kounice jsou bezesporu nejvíce proslaveny klášterem Rosa Coeli, který v běhu věků prošel mnohými proměnami až do podoby, kterou známe dnes, tedy do podoby romantických ruin. K jeho ochraně byl na nedalekém návrší zbudován gotický hrad, později přestavěn na renesanční zámek. Údajně existuje podzemní spojení obou staveb, což vzhledem k jejich poloze a vzdálenosti, na rozdíl od jiných legend, je dost možné a uvěřitelné. Za zmínku stojí i židovská čtvrť, neboť v 17.a 18. století zde často probíhal sjezd rabínů židovských obcí z celé Moravy. S židovským osídlením je spjata i barokní synagoga a židovský hřbitova na svazích Šibeničního vrchu nad městem. Nespornou dominantou města na opačném břehu řeky Jihlavy, než kde se nachází historické centrum, je kaple svatého Antonína spolu s křížovou cestou.
Dalešická přehrada
Dalešická přehrada nás nepřilákala ani tak faktem, že její hráz je nejvyšší v České republice (100 m), ani že jezero dosahuje nejvyšší hloubky v České republice (85,5 m), ale spíše tím, že se dá její velká část projet na výletní lodi Horácko. Její vznik je spojen se stavbou JE Dukovany, pro kterou spolu se svou přečerpávací společnicí, vodní nádrží Mohelno, tvoří zdroj provozní technologické vody. Výkon komplexu přečerpávací elektrárny činí 480 MW, takže může krátkodobě pokrýt výpadek jednoho z bloků JE. A aby těch nej nebylo málo, ta do třetice, jedná se o nejrychleji nabíhající přečerpávací vodní elektrárnu v ČR, kdy z klidu do plného výkonu naběhne za 55 sekund.
Dost technikálií, zpět k vodě a přírodě. Přehrada, resp. vodní nádrž se nachází v kdysi hlubokém údolí a rozeklaném údolí řeky Jihlavy a i dnes je její okolí nesmírně zajímavé plné vyhlídek či přírodních i historických zajímavostí: Wilsonova skála, zříceniny hradu Čalonice, Kokštejn, Holoubek, Kozlov, který je díky přehradě dnes již prakticky na ostrově. Dvouhodinová projížďka lodí až ke skále Halířka a zpět na hráz u Kramolína za to stojí.
Poslední zajímavostí je hradisko Kramolín, které se dnes nachází pod hladinou vodní nádrže Dalešice, ovšem za nízkého stavu vody z ní vystupuje a odhaluje své pozůstatky, jejichž historie sahá až do neolitu.
Hardegg
Hrad Hardegg, resp. pohled na něj patrně nejvíce proslavila třetí řada mysteriózního krimi seriálu Labyrint. Hrad i stejnojmenné městečko (často, ovšem zcela chybně uváděné jako nejmenší v Rakousku) leží již v Rakousku na pravém břehu hraniční řeky Dyje. K impozantní vyhlídce na něj se pak dá dostat pohodlnou chůzí z pár kilometrů vzdálené obce Čížov, kde nelze minout Hospodu u Švestků a v ní podávané bramborové knedlíky plněné škvarky. Lahoda.
Mandloňové sady v Hustopečích
Rarita nedaleko Hustopečí umožněná díky příznivému klimatu jižní Moravy. Sady se vypínají na dvou svazích, kterým vévodí Mandloňová rozhledna.
Opevněný kostel v Kurdějově
S opevněnými kostely jsme se při našich toulkách po Česku moc nesetkali anebo si jich prostě nevšimli, neboť obranné prvky vzali časem za své. Pravdivější bude asi druhá možnost, neboť jen rodný Rakovník a jeho okolí nabízí hned několik příkladů: kostel sv. Bartoloměje (ve středověku patrně opevněn dříve, než vlastní město), Kněževes (vodní příkop kolem kostela) či Jesenice (klíčové střílny v ohradní zdi hřbitova). Takže se stačí jen více dívat a přemýšlet o tom, co vidíme. Ale zpět Kurdějova.
Tento výborně dochovaný komplex opevněného kostela zahrnující vlastní kostel, kostnici, faru, zvonici, kapli Všech svatých a obranné zdi propojující a obepínající celý komplex, vznikl patrně již ve 14. století a dodnes si dochoval kouzelnou pozdně gotickou podobu. Jeho vznik je spojen, kdo by to byl řekl, s klášterem Rosa Coeli v Dolních Kounicích, pod jehož patronát spadal a prvním farářem byl premonstrátský řeholník Mikuláš.
Co nás velmi zaujalo, mimo úžasně dochované gotické podoby a komplexnosti areálu, bylo vyústění jakési chodby ve svahu pod obrannou zdí na východní straně areálu. Až později se dočítáme o zajímavém podzemí tohoto areálu, se kterým tato chodba jistě souvisí.
A patrně není bez zajímavosti, že obranné prvky kostela tu nebyly vybudovány jen pro případ „co kdyby“. V roce 1663 úspěšně posloužil při obraně proti Turkům a dále i v roce 1704 při vpádu Kuruců.
Čejkovice
Čejkovice jsou známou vinařskou obcí zejména ve spojení s působením Templářů, kteří zde ve 13. století vybudovali hrad s rozsáhlým podzemím.
My však Čejkovicemi doslova prolétli s větrem o závod (mířili jsme k větrnému mlýnu), takže je řadíme do škatulky, „sem se musíme vrátit“.
Větrný mlýn Starý Poddvorov
Dochovaných větrných mlýnů je u nás docela dost, nicméně z blízka jsme jich dosud moc neviděli. Takže míříme k tomuto uprostřed vinic a meruňkových sadů. Zajímavostí tohoto mlýnu německého typu je, že je to jeho již třetí umístnění. Původně stál mlýn v Mutěnicích, odkud se po šesti letech stěhoval do Týnce u Břeclavi, aby za dalších 10 let byl opět přestěhován, tentokrát sem nad Starý Poddvorov, kde mlel až do roku 1949.
Dnes je v majetku obce a po dvou rozsáhlých rekonstrukcích plně funkční.
Hobitín Vrbice
Označení „Hobitín“ jsem si prostě neodpustil, neboť to bylo to první, co mě při pohledu na vinné sklípky prolétávající kopec Stráž v sedmi patrech napadlo. Malebně upravené portály sklípků ne nepodobné vchodům do hobitích nor v Tolkienově příbězích. Tomu všemu na vrcholu vévodí kostel sv. Jiljí, Mohyla míru a větrný mlýn (bohužel jen vzpomínková nefunkční replika). Tady si dokáži představit příjemně prožité odpoledne se sklenkou v ruce, co odpoledne, celý večer…
