Upozornění na konání Hornobělské 30 bylo samo o sobě zajímavé. A když se k tomu přidala slunečná předpověď počasí, už nás zase svrběly podrážky. Kouzelné bylo už samo ráno, kterým jsme mířili do Horní Bělé. Od nedalekého Vrtba se nabízel impozantní pohled na rozmrzající krajinu s cáry oparu ve vzdálených údolích, nad kterými se vypínaly šedomodré siluety vrcholů – našich budoucích cílů. Trochu jsme tušili, že tato akce, jejíž 42. ročník se právě konal, bude asi oblíbená a turisty hojně navštěvovaná, ale masovost nás nakonec docela překvapila. Organizátory však ne. Připravené parkování ve statku i s regulovčíky z řad dobrovolných hasičů či dobře organizovaná registrace účastníků, takže za pár minut už jsme šlapali. Ze tří tras (10, 20 a 30 km) jsme vybrali zlatou střední dvacítku. Nejprve z Horní Bělé od kulturního domu, kde byl start směrem k Černému rybníku. A hned za obcí jsme poznali zajímavou zradu dnešního dne. Slunce začínalo opravdu příjemně hřát, ovšem stačil svah obrácený k severu nebo trvalejší stín, třeba v lese a hned tu byl slušná vrstva dobře klouzajícího zledovatělého sněhu. Při vší opatrnosti se to ale dalo zvládnout. A to vlastně byl i jediný slabší moment dnešního dne, který nám však s ohledem na již absolvované výlety na ledu a sněhu ani moc nevadil. Od rybníka jsme zamířili podél lesa k Hubenovu a pak dál, po modré turistické do lesa, kde na nás na rozcestí U Františka (jeho podobizna, myšleno Sv. Františka, visela na stromě) čekala první kontrola. Razítko a pak volba, zda čaj zdarma či pivko za dvacku. Pivko byla jasná volba. A než jsme lahve vyprázdnili, připojila se k nám Irča, která přijela tak trochu dobrodružně linkovým autobusem obsluhujícím snad všechny obce, vsi, dědiny a osady mezi Plzní a Horní Bělou. Ale musel to být stejně úctyhodný výkon nás dohnat takto rychle. Poté jsme se odpojili od trasy 10 km směřující k samotě Kostelík a pokračovali dál po modré až k zaniklé osadě či obci Dlouhá Louka. Prostor této osady zvané též Langwiesen byl po válce zpečetěn odsunem německých obyvatel. Následně byl v tomto prostoru zřízen vojenský újezd Dlouhá louka a s funkcí cvičné střelnice pro letectvo základny v Líních. V nedávné době zde byla obnovena kaplička se sochou sv. Jana Nepomuckého, u které jsme se chvíli vyhřívali na velmi příjemně hřejícím sluníčku. Následně už cesta vedla jen kousek lesem k druhé kontrole. Po druhém pivku jsme se odpojili od trsy třicítky, která směřovala k hradu Nečtiny a vydali se východně pod vrchol Lom a napojili se na zelenou turistickou vedoucí zpět. Nejprve nás ale přivedla do malebné vesničky Spankov s kouzelnou barokní kapličkou na návsi. Za Spankovem nás už z dálky vítala čtvrtá kontrola (třetí byla jen na třicítce) vůní klobás. Jenže nás lákala vepřová v cíli, a tak jsme jen otiskli razítka už doslova bruslili dál směrem k Černému rybníku, kde jsme se napojili na výchozí cestu směrem do Horní Bělé. Černý rybník bude chtít určitě provést návštěvu i v létě, neboť mimo krásné přírody a zajímavých chatiček kolem, láká i na útulnou hospůdku. A po pár minutách už bereme za pomyslnou kliku kulturního domu v Horní Bělé, kde nás čeká diplom a natřískaná hospoda i přilehlý sál, naštěstí i s Doktorem, který nám po návratu z pochodu Velbud drží místo. Pivko i vepřová jsou zaslouženou výhrou. A teď se jen těšit na další třetí sobotu v únoru, kdy se bude konat další ročník. A kdo ví, třeba se mrkneme i pod ten hrad Nečtiny.
A jelikož stále přijímám nové výzvy, zde i je můj článek na Novinkách.cz o tomto pochodu: Hornobělská 30: tradiční turistický pochod letos absolvovalo přes tisíc účastníků
