Letošní turistickou sezónu jsme po delší odmlce zahájili stylově účastí na nultém ročníku zimní verze Rakovnické 60, tedy Rakovnické zimní 25. Start byl pro nás poeticky u kostela ve Skryjích, kam nás a dalších více než 900 účastníků dovezlo 10 autobusů od kostela na náměstí v Rakovníku. A aby byl zážitek naprosto dokonalý, začalo krátce před startem lehce sněžit. Přesně v 10:00 hod. vyráží dav účastníků směrem k mostu. Ovšem, jak se dalo předpokládat, hned za vsí v místech, kde se cesta redukuje v úzkou pěšinku klesající po svahu do Luhu u mostu a tvořící velmi úzké hrdlo, vzniká solidní zácpa účastníků. Někteří se kochají výhledy do údolí Berounky, kde v dálce probleskují zdi Týřova, někteří se u okolních křovisek věnují odlehčovacím činnostem. Po krátkém zastavení se opět dáváme do pochodu a po okraji suťového pole s kdysi hojně se vyskytujícími se zkamenělinami trilobitů klesáme k ikonickému ocelovému obloukovému nýtovanému mostu, který měl kdysi po válce spolu s dalšími třemi oblouky sloužit jako železniční někde na Ukrajině. Nakonec však skončil zde a my se díky němu dostáváme na levý břeh Berounky, po kterém míříme po monumentální Týřovické skály. Toto místo je natolik přitažlivé, že si zahrálo hned v několika filmech, zahraniční nevyjímaje. Nás však za pár okamžiků čeká prubířský kámen tohoto pochodu, výstup roklí k hájovně Křiniště. Naštěstí cesta je lehce přituhnutá, a tak kilometrový výstup s převýšením 150 metrů je o trošičku, ale jen o trošičku snesitelnější. Nahoře naštěstí čeká první kontrola, a především občerstvení s legendární škvarkovou pomazánkou, kvůli které má smysl se trmácet až sem. Bohužel se zde poprvé ozvalo Haničky koleno, a tak trochu předurčilo další vývoj událostí. My se však po krátkém zotavení vydáváme, opět dolů do údolí (jak jinak), a pak podél Tyterského potoka a následně Sibovo luhem stoupáme na Malou Bukovou. Převýšení je to sice ještě o něco větší, ale přijatelně rozložené do delší vzdálenosti, takže se to šlape vlastně docela pohodlně. Po překročení silnice z Rakovníka do Roztok začínáme klesat Pustovětským údolím k Rakovnickému potoku. A tady už se koleno při klesání ozvalo naplno, čímž bylo jasné, že pro nás na kontrole v Pustovětech bude asi konečná. A za pár minut v hostinci Na Ostrově, kde byla další kontrola, bylo vše jasné. Nahlašujeme své odstoupení, loučíme se s našimi parťáky Doktorem a Irčou a po krátkém občerstvení vyrážíme na vlak. Cestou, kdy nám zbývá ještě trocha času, Hanička moudře rozmlouvá se zdejší ovečkou.
Z celkových 25 km jsme sice pokořili jen 15 km, ale zase ušetřili na nezlikvidovali úplně koleno, které se nám bude určitě hodit při dalších cestách.
