Plán na podzimní návštěvu sklípku na Pálavě se zrodil už někdy na začátku léta. Avšak původně víkendová akce se nakonec rozšířila o divadelní představení v Brně a k tomu jsme přidali ještě krátkou návštěvu Bílých Karpat.
Vyrážíme tedy po čerstvě zrekonstruované D1 směr Brno s dostatečným časovým předstihem, který nám po ubytování v centru umožňuje krátkou procházku po městě. Nohy nás zavedou k legendárnímu Divadlu na provázku, kde se chvilku posadíme v divadelním baru Veselá husa a debatujeme o všem možném i nemožném. Především však o večerním představení Santiniho jazyk na motivy románu Miloše Urbana v Městském divadle Brno. Než však dojde ke kulturnímu vyžití, cestou hned vedle našeho penzionu narážíme na Pivárium Zelená kočka. Nemohu odolat a ochutnávám něco málo z produkce pivovaru Moravia. Na víc bohužel není čas, ale už teď se těším, až se do tohoto útulného a stylového pivního svatostánku vrátím. A ten svatostánek je míněn doslova, neboť interiér mimo stylových optimistických sloganů zdobí i nefalšovaná kazatelna.
Do divadla dorážíme krátce před šestou a ihned u vstupu jsme požádáni, ať vydržíme do šesti venku, neboť ve foayer právě končí vernisáž výstavy obrazů několika malířů. Inu, proč ne, vyčkáváme tedy před divadlem, kde se po chvilce dáváme do řeči s lidmi, kteří právě vernisáž opouští. Omlouvají se za zdržení, neboť jedním z nich je i autora několika vystavených obrazů a již za pár okamžiků se debata stáčí k Santinimu, za kterým jedeme do Brna až z Plzně. A tu se onen autor doznává, že je autorem i nástropních fresek v nově dostavěných ambitech v Mariánské Týnici, kterou projektoval, jak jinak, Santini. A dokonce má sebou i skice těchto fresek a jejich fotodokumentaci. Debata nebere konců, dostáváme k zajímavým průnikům našich zájmů, které se stále točí kolem ústředního tématu, tedy Santiniho, jeho tvorby a lidí kolem. Nakonec dostáváme pozvání na další vernisáž a tak, tak, stíháme začátek představení. O přestávce se dostáváme i ke shlédnutí oněch obrazů ve foyaer. Inu, kdy by čekal takovou zápletku kolem Santiniho zrovna v Brně.
Ráno po snídani se pokoušíme využít příznivého počasí a vyrážíme do Bílých Karpat. Konkrétně hodláme zdolat jejich nejvyšší vrchol, Velkou Javořinu, které do tisíce metrů chybí pouhých 30 metrů. Vyrážíme z parkoviště u Kamenné búdy a stoupáme převážně příjemným listnatým lesem stále výš a výš. A tu bučiny náhle rozestoupí a před námi se objevuje kýžený vrchol, jemuž vévodí vysílač, který je však již na Slovensku. Vrchol totiž leží přímo na rozhraní obou států a probíhá po hřebeni dál, směrem k Velkému Lopeníku a dalším vrcholům, na které se nám za okamžik otvírá dechberoucí výhled. A to dechberoucí je doslova a bez nad sázky. Jednak je to tím výstupem a pak opravdu nádhernými výhledy jak na velkou část jižní Moravy, tak i Slovenska v okolí Váhu až k pohoří obou Fater a kdo ví kam ještě. A k tomu geniálně příznivé slunečné počasí s lehkým větříkem a bílými oblaky na všech horizontech, kterých je odsud k vidění hned několik. A když si člověk představí, že stojí na samém konci karpatského oblouku, který se odtud táhne několik tisíc kilometrů až někam do Transylvánie…
My se však věnujeme nalezení vlastního vrcholu a po nezbytném selfie s ním pokračujeme na Slovensko k Holubyho chatě, které je k našemu velkému překvapení otevřená. Jak milé. Neváháme, objednáváme brynzové halušky a pivko a užíváme si pohodové atmosféry. Být to v sezóně, tak je tu určitě neskutečný mumraj, ale teď, klid a pohoda, jen pár skalních nadšenců. Po dostatečném nabrání sil vyrážíme zpět k vrcholu a poté po hřebeni až pamětnímu místu, tedy Pamätníku česko-moravsko-slovenskej vzájomnosti a odtud pak zpět dolů. Cestou potkáváme štolu pro seizmografické měření a o kousek dál Boží muka Marie Málkové, která tu přišla v bouři o život. Nakonec dorážíme zpět na parkoviště u Kamenné búdy, kde v autě nocujeme.
Ráno vyrážíme směrem na Pálavu. Cestou se zastavujeme ve Strážnici, u větrného mlýnu v Kuželově a naší pozornosti neujdou ani historické stodoly v Hrubé Vrbce. A pak už jen samé vinice, bobulky, sklepy. Zastavujeme se v Rakvicích, U kapličky, v Perné a nakonec v Brodu nad Dyjí na oběd v Pastušce. A pak už jen sklípek a gastronomické radovánky.
Ráno si plníme dávný sen a vyrážíme na procházku do Dunajovických kopců mezi vinice. Těm vévodí už z dálky nepřehlédnutelné terasy Velké Slunečné a za ní i další vrcholy pokryté nekonečným vinohradem. A tak se tu potulujeme sem a tam, ochutnáváme se tu a onde. Nakonec se vracíme k penzionu, z něhož je dokonalý výhled na Pálavské vrchy od Nových mlýnů až po Mikulova, kam vyrážíme na oběd vycházku po pamětihodnostech. Vyrážíme od amfiteátru, kolem Kozího hrádku až na Mikulovský zámek a pak na oběd na náměstí.
No a potom už k večeru hlavní cíl naší cesty, degustace ve sklípku a další gastronomické radovánky.
Ráno se Pálava halí do mlžného oparu a my vyrážíme zpět do Plzně.
