Brdský Olymp – CESTY HANIČKY A MILANA

Brdský Olymp či Olymp Brd, tak je přezdíváno vrcholu Plešivec tyčícímu se nad Jinci, přibližně v místech, kde západní Brdy přecházejí v ty východní, zvané Hřebeny. Stojí však trochu stranou hlavního brdského masivu a tak svým výrazným tvarem tvoří nepřehlédnutelnou dominantu okolí Hořovic, Hostomic či již zmíněných Jinců. Viditelný a nepřehlédnutelný je však z širého okolí.

Nás však Plešivec nezaujal ani tak svou nepřehlédnutelností v krajině, jako spíš svojí trochu neznámou historií a výjimečností mezi ostatními kopci.

Vyrážíme z rozcestí Klínek v sedle mezi Plešivce a vrcholem Písek, jemuž vévodí nezaměnitelný radar Řízení letového provozu. A na první pohled je zřejmé, že stejný nápad jako my, měla i celá řada jiných výletníků, neboť autu je jak v sobotu před Kauflandem. Z mnohých cest k vrcholu a kolem něj, volíme tu po východním úbočí a naší první zastávkou, mimo hrobu neznámého partyzána hned poblíž parkoviště, je zdejší viklan, k němuž se pojí zajímavá pověst.

U viklanu se prý zkoušívala věrnost manželek. Nevěrná jím ani nehnula, věrné se však lehce točil, jak jím pohnula. Dnešní ženy a manželky zvláště, jsou patrně nevěrny všecky, jistě alespoň ty, které se pokusí Viklanem pohnouti.
BRDY.INFO

Po chvilce pokusů s kamenem pokračujeme dál po východním úbočí a začínáme si uvědomovat zajímavý fakt, že Plešivec ke kopec plný vody. Co chvíli míjíme pramen, studánku či alespoň nějaké prameniště. Třeba hned na začátku naší cesty studánka U Eliščiny cesty pojmenovaná po kněžně Elišce z Hanau, pro kterou byla vybudována zdejší cesta až téměř na vrchol tak, aby ji mohla zdolat pohodlně kočárem. My však pokračujeme po svých kolem Křížového pramene, Fabiánova pramene či pramene Dvou bratří k nejnižšímu bodu naší cesty, Smaragdovému jezírku, zvanému též Plešivecké. Nachází se na severním okraji masivu Plešivce nad obcí Lhotka. Naši pozornost upoutaly v terénu patrné stopy dávné či nedávné těžby, ale především partička dobrodruhů, která si u nenápadné lesní chatky opékala buřty. My ovšem upoutali pro změnu pozornost zdejšího hlídacího Harika, takže z ochutnávky nebylo nic. Obcházíme tedy lehce zamrzlé jezírko dumajíc, zda je možné se v něm za lepších povětrnostních podmínek koupat. Odpovědi se dobereme patrně až v létě a tak chtíc nechtíc míříme vzhůru, k vrcholu.

K jezírku se pojí legenda o Hadí královně se smaragdovýma očima, jež se zjevuje jako mladá naříkající panna. Kdo jí zaslechne či spatří, tomu přinese neštěstí.

Opouštíme turistické značení a lesní stezkou se dereme vzhůru. Na chvilku se zastavujeme, abychom průseky zahlédli nám dobře známé vrcholy Křivoklátska Velíz a Krušnou a horu a zas stoupáme dál až Fabiánově zahrádce. Místo je to nesmírně poetické, odkud se otvírají nádherné výhledy do krajiny. Ať už přímo pod námi do údolí Litavky, vlevo na úctyhodné vrcholy středních Brd, ale i na již zmíněné vrcholy Křivoklátska, kde Těchovín, odsud jasně viditelný jako dva vrcholy spojené hřebenem, těsně poráží v souboji o nejvyšší vrchol Křivoklátska Vlastec, jenž je jasně rozpoznatelný díky zubu průseku elektrického vedení VVN těsně vedle vrcholu. Ten si ponechává alespoň prvenství jako nejvyšší vrchol okresu Rakovník. Zajímavý je i pohled na Radeč, který se z tohoto úhlu pohledu jeví, oproti mnohem typičtějšímu pohledu od severu či jihu, jako nenápadný kopec s nějakou stavbou na vrcholu. A pokud se člověk trochu zadívá, jsou dobře rozpoznatelné i zasněžené hřebeny Krušných hor.

Ale nejen ve výhledech je zdejší poetika. Nachází se tu rovněž vzpomínková skála a ohniště obestavěné kamennými křesly, takže už je naprosto jasné, kde se filmová pohádka O dvanácti měsíčcích inspirovala… Ale nesmíme zapomenout, že se nacházíme v zahrádce, Fabiánově zahrádce, který zde pěstuje své bylinky. A kdo je Fabián?

Fabián je, stejně tak jako Krakonoš v Krkonoších, nebo méně známý Dyma v Křivoklátských lesích, duchem a strážcem Brd. Býval rytířem, kterého nešťastná a opuštěná milenka zaklela v lesního ducha.
WIKIPEDIA

Nás však nyní čeká vlastní vrchol Plešivce v nadmořské výšce 654 metrů, který se díky svým parametrům ředí mezi české ultrakopce. Odbočujeme tedy z červené, neboť k vrcholu značená cesta nevede a míříme po pěšince přes čerstvou paseku k nenápadné vyvýšenině. Ano, Plešivec patří k těm kopcům, které mají plochý a protáhlý vrchol, jehož tvar vlastně vrcholu dal i název, neboť v staročeštině „plechý“ znamenalo protáhlý hřeben.

A dost možná to byl právě tvar vrcholu, který přitáhl pozornost pradávných obyvatel, kteří si zde založili již době bronzové sídliště o rozloze úctyhodných 56 hektarů. Opevněná akropole měla přes 16 hektarů, zbytek bylo předhradí. Docela zajímavé je, že poměrně daleko odsud žádné jiné pravěké osídlení nebylo nalezeno, a tak lze usuzovat na velký význam této lokality. Mohla to být oblast posvátná, nebo měla izolace souvislost se zpracováním kovů, kdo ví?

Pořizujeme zde vrcholový snímek a nemůžeme si nevšimnout nedaleké dvojice opékající si na ohýnku také nějakou tu uzeninu. Trochu závistivě je míjíme a po pár krocích dorážíme k Čertově kazatelně. A tady…opět oheň, buřty, volně se pasoucí psi a děti a lidí jak na Václaváku. Zřejmě je Plešivec vyhlášený opékáním buřtů a tak jak je na mnoha místech připraveno ohniště, posezení a stačí jen škrtnout. Nás však zajímá spíš vlastní Čertova kazatelna, která z našeho pohledu tvoří úžasnou skalní římsu s úžasným výhledem do dálky. Jince jak dlani, nejvyšší partie Brd taktéž. Kdyby tu nebylo takového národa, vydrželi bychom se kochat dlouhé desítky minut. Tak raději zvolna ustupujeme dolů do Plešiveckého sedla a ještě odbočujeme vlevo ke Krkavčím skalám. Vůbec nás nepřekvapuje další obsazené ohniště a spokojení výletníci kolem něj. Nás spíš táhne poslední zajímavý výhled, tentokrát k jihu na zakončení Hřebenů, tedy na Studený vrch s rozhlednou, která však skoro není vidět a př našem přechodu Hřebenů byla navíc zavřená a pak již zmíněný vrchol Písek.

Odtud už je to jen kousek zpět do Klínku, odkud jsme se vydali na cestu.

A na úplný závěr ještě něco o těžbě na Plešivci, která jej tak poznamenala:

Volně z webu BRDY.INFO

O těžbě na Plešivci

Na Plešivci se historicky těžily dvě významné suroviny. Ta první zanechala na úbočích Plešivce velmi markantní stopy v podobě nejrůznějších křemencových lomů a lůmků. Zdejší křemenec byl velmi kvalitní a byl využíván na stavby silnic, železnic či na dlažební kostky pro Prahu. Tak velká produkce si vyžádala i odpovídající infrastrukturu, jejích fragmenty jsou k nalezení ještě dnes. Ostatně, těžba zde probíhala ještě v první polovině 20. století a i poté zde byl prováděn geologický průzkum v oblasti Malého Plešivce. Mnohem starší těžbu však představovala železná ruda. Podle jedné z pověstí všechno železo použité na stavbě Karlova mostu pocházelo právě z Plešivce a zpracováno bylo v nedaleké Rejkovické huti. Ovšem těžba a zpracování kovů zde probíhala již v dobách dávného osídlení a snad i proto získal Plešivec svůj zvláštní a výjimečný význam.