Hřebeny

Kdysi mě na Hřebeny zavála taková nějaká trampská nostalgie potulovat se chvilku krajem Marko Čermáka. A už tenkrát jsem věděl, že se sem prostě vrátím a že nebudu sám. Poněkud neplánovaně jsme už večer vyrazili směrem na Halouny, do Hospody u Zrzavého paviána, kde jsme u pivka ladili poslední detaily zítřejšího výletu a pak přespali na okraji blízkého lesa. Ráno jsme se „vozmo“ přesunuji do Dobříše, odkud, ač byla sobota, jel autobus na Prahu, a tedy i do Mníšku pod Brdy. Přes voznici, Kytín… samé trampům dobře známé destinace. My zamířili rovnou vzhůru na Skalku k dnes již unikátnímu kostelu svaté Máří Magdaleny. Unikátní je díky dolu Skalka, který má své štoly a chodby a všechno to co k dolu patří rovnou pod kostele, takže se stalo, že kostel i se svahem prostě kus odjel dolů, do údolí. Stavba od Kryštofa Dienzenhofera s nástopní freskou od Petra Brandla a sochařskou výzdobou od Jana Brokoffa se prostě propadla o neuvěřitelných 130 centimetrů! Naštěstí se kostel podařilo po neřízené devastaci zachránit, stejně tak jako přilehlou budovu kláštera a křížovou cestu vrcholící poustevnou těsně pod vrcholem Skalky. Propad dnes připomíná už jen zlom v římsách a ostění. My se vydali k Červenému kříži a odtud odbočkou k El Pasu, fascinující trampské osadě vměstnané do bývalého lomu již roku 1925. Koukat se na ní dá celé hodiny. I osada Na Rovinách či tzv. Kytínská louka nebo také Na Čunčí má svou trampskou historii, ale od páteřní cesty jí už skoro nic nepřipomíná. Pozitivem je však zdejší hospoda, která má taky tři názvy: U Dernerů, Na Rovinách a Čunčí. Více než mnoho názvů nás zaujal jídelníček a mě konkrétně srnčí karbanátky. Ceny turistické s jistým odrazem exkluzivity, ostatně široko daleko jiná není. No a po obědě už jen pořád rovně, pořád rovně. Vpravo míjíme areál bývalé protiletadlové raketové základny VEGA, známé jako Kondajk či Klondajka, kde se i dnes dějí asi podivné věci, jak vyplývalo z jedné investigativní reportáže, kterou jsem kdysi kdesi viděl, jo už vím, tady Účel vědeckého parku v Brdech budí pochyby. My však šlapeme dál, míjíme skalnatý vrchol Stožec a od stejnojmenného rozcestníku snad všech cest co tu jsou míříme dál na jihozápad kolem keltského hradiště Hradec (jak nápadité) k rozhledně Studený vrch (do dubna zavřené, jak nápadité, ale na stránkách to mají). Rozhled tu bude kouzlený, takže o důvod více se sem později vrátit. Teď už však míříme dolů z kopce k Dobříši. Střídáme různé značení až se nakonec vydáváme vlastní cestou. Žlutou necháme stoupat do kopců a divně se tam kroutit a míříme kolem statku v Trnové k lesu potom po zelené a modré k mostu přes Trnovská potok. Za tím vlevo a nivou stále dál dobře utajené lávce dříve, než potok vyústí do rozlehlého rybníka Papež. Po jeho břehu s ubývajícím světlem dorážíme po 32 kilometrech k nádraží, a tedy i cíli naší cesty.

Legenda o Červeném kříži

Do krásné lesníkovy dcery se zamiloval myslivecký mládenec a když poznal, že jeho láska není opětována, rozhodl se zmocnit dívky násilím. Jednoho dne k večeru na místě, kde kříž stojí, ji přepadl a zneuctil. Mladá dívka se z toho pomátla na rozumu a brzy zemřela. Mládenec po činu uprchl daleko do světa. Jako stařec, hnán zlým svědomím, vrátil se na místo svého zločinu a zde se oběsil.

Tento kříž byl obnoven za spolupráce Václava Kadlece, Josefa Slepičky a Antonína Landy v létě roku 2012.

Pomníček Jana Maršálka

Pomníček nedaleko trampské osady El Paso připomíná neblahou událost, která se odehrála 1. ledna 1918 při novoročním honu, který se v těchto místech konal. Obecný hajný Jan Maršálek, narozený 19.1.1855 v Halounech, tento hon zajišťoval a byl mu také účasten. V té době se v těchto místech lesa nacházel nízký podrost lesa. Nepozorností, či nešťastnou náhodou byl při něm Jan Maršálek zastřelen. Střelec si spletl lovenou zvěř s člověkem. Pochován je spolu s svou ženou Marií, která jej přežila o 2 roky a se svými syny, z nichž nejstarší se stal rovněž hajným, na hřbitově v Litni, číslo hrobu 550.