Údolí Berounky prodírající se pod Berounem masivem Českého krasu je bezesporu impozantní. Hluboký vápencový kaňon lze sice pozorovat i z vlaku, který se tudy ubírá ku Praze, ale mnohem zajímavější jej bude sledovat v bezprostředním kontaktu s přírodou během bezesporu zajímavého výletu.
Vyrážíme z vesničky Vráž, kam nás z Berouna dovezla po kolejích lokálka. Po překonání dálnice D5, která se tu zařezává do krajiny náhle jako mávnutím kouzelného proutku mizí civilizace a my začínáme zalesněnou krajinou sestupovat do údolí říčky Loděnice, která zde v krasovém území zajímavě meandruje a vytváří výrazné hřbety vybíhající do jednotlivých záhybů. Jedním takovým je třeba Kozí hřbet, který dává dobře tušit průběh říčky v údolí pod ním.
Už za pár chvil se dostáváme až na dno údolí zhruba v místech, kde začíná z mého pohledu krajinářsky zcela jedinečná obec Svatý Jan pod Skalou. Nejprve míjíme zdejší nepřehlédnutelný hřbitov s kaplí sv. Maxmiliána, ale už za zatáčkou se před námi otvírá neopakovatelná scenérie mohutného skalního masivu s křížkem na vrcholu a pod ním se tak trochu krčícího areálu bývalého benediktinského kláštera a kostela Narození sv. Jana Křtitele. Ten poměr a proporce je opravdu dechberoucí a čím se člověk areálu blíží víc a víc, připadá si menší a nicotnější. Zajímavost toho místa však nespočívá jen v přírodní scenérii, ale i v jeho historii. Ta je totiž úzce spojena s českým světcem Svatým Ivanem, který pobýval ve zdejší jeskyni, kde později vznikl právě komplex benediktinského kláštera. Jeskyně sv. Ivana se však spolu se stejnojmenným pramenem dochovala dodnes a je přístupná z prostoru kostela.
Ze Svatého Jana pokračujeme údolím Loděnice do vesničky Hostim a odtud dále ještě sevřenějším kaňonem až do míst bývalých lomů V Kozle. Zde, pod bývalým hradištěm Kozel, se Loděnice vlévá do Berounky a vpravo od nás začíná impozantní komplex lomu Alkazar s několika terasami nad sebou, nabízející možnost zajímavých výhledů do údolí, stejně tak jako možnosti zažít dobrodružství v podzemí. To je sice dílem člověka, nicméně lze v chodbách narazit i na přírodní krasové útvary. Nespornou zajímavostí je, že v jedné části podzemí se nachází nejstarší úložiště radioaktivního odpadu. Dnes je již nevyužívané nicméně svých obsah stále uchovává. Na jeho existenci na povrchu prakticky nic neodkazuje, ale kdo hledá, tuší a pátrá, tedy najde. A komu se nechce pátrat po podzemí, může obdivovat skalní útvary vybíhající do údolí Berounky nazvané Homole a Matterhorn. Není tedy divu, že tyto terény daly vzniknout stejnojmennému lezeckému parku.
Naše další kroky míří podél Berounky, kudy dříve vedla z lomu železniční úzkorozchodná vlečka do Berouna, směrem pod útesy, na kterých se nachází Tetín, místo pevně spojené s naší přemyslovskou historií. Odtud už je Beroun doslova na dohled. Berounku překováváme po pěší lávce přiléhající k železničnímu mostu trati z Berouna do Rakovníka (a taky Rudné), ze které je zajímavý výhled nejen na Berounku, ale také na její přítok Litavku, které se přezdívá Berounská Čertovka. A za pár minut už opět stojíme na vlakovém nádraží, kde naše dnešní cesta začala.
