Kounovský Carnac

Kdo netuší, kde leží Carnac a proč jsou tamní kamenné řady tak známé, nebude patrně tušit nic o tom českém, který leží nedaleko Kounova, malé vesničce na severu rakovnického okresu. A právě za touto, dosud uspokojivě i neuspokojivě neobjasněnou záhadou míříme.

Nejprve však míříme k nejvyššímu vrcholu pahorkatiny Džbán, na níž se zmiňované kamenné řady nachází. Tento vrchol se jmenuje, jak jinak než Džbán a aby se to nepletlo, tak zřícenina nedalekého hradu se jmenuje také Džbán. Na vrchol Džbánu dorážíme s posledními zbytky světla, ale nevadí. Ačkoliv se jedná se svými 536 metry nad mořem a dalšími parametry o tzv. ultrakopec, je vlastně docela nudný. Taková obyčejná houštinka uprostřed pole bez přístupové cesty. Navíc teď uprostřed obilného lánu. Usoudili jsme, že prvovýstup necháme po sklizni a vzhledem k rychle nastupující noci jsme nepořídili ani žádné foto. Takže pro palubní deník lze zaznamenat, že 4. 7. 2019 v 22:00 hod. jsme byli 160 metrů pod, tedy spíše vedle vrcholu. A poté jsme sestoupili do základního tábora k chmelnici za Mutějovicemi, kde se nachází Čertův kámen a kde přečkáme noc pod hvězdami.

Probouzíme se poměrně časně a do otevření expozice věnované Kounovským kamenným řadám v Kounově (kde jinde, nicméně samotné kamenné řady leží již katastrálně v Domoušicích, tedy nejen v jiném katastru, ale i jiném okresu i kraji, takže aby se v tom čert vyznal) zbývá přes hodinu času, kterou je třeba smysluplně využít. Volba padla na nedaleký Džbán, tentokrát myšleno zříceninu hradu, který leží při cestě do Kounova. Parkujeme na rozcestí v sedle pod hradem nedaleko Mutějovického nádraží a po žluté vyrážíme k zbytkům hradu. Dobře patrné jsou valy, příkopy, sem tam zbytky zdiva z všudypřítomné opuky, která ve zdejší bujaré zeleni doslova září. Nejlépe lze její zajímavou strukturu i způsob rozpadání se pozorovat v malém „lůmku“ pod hradem. A pod hradem si lze užít i příjemné vyhlídky na většinu okresu Rakovník, byť samotné město se ukrývá v údolí Rakovnického potoka. Bezpečně jej však prozradila pára (snad to byla pára) stoupající z bývalé Rakony, dnes P&G. Dobře patrné jsou Pavlíkovské vršky (správně Pavlíkovská pahorkatina), které opticky půlí okres na jižní a severní část, ale i vrchovina Vlastecká, která je již za řekou Berounkou a lemuje úplně nejjižnější cíp okresu. Dost výhledů, vyrážíme za poznáním do Kounova.

Expozice se nachází v multifunkčním domě U Tří lip, kde je rovněž hospůdka či víceúčelový sál a na dvoře dobrovolní hasiči. Výstavní prostory to nejsou velké, nicméně shrnují všechny zásadní dosavadní poznatky o kamenných řadách, včetně nejrůznějších hypotéz o jejich vzniku a vše je dobře patrné i na vystaveném modelu. Ten totiž nádherně ilustruje celou situaci ovšem bez, dnes již notně vzrostlého lesního porostu. Prostor je věnován i nedaleké kapli sv. Vojtěcha či důlní činnosti, která zde v minulosti rovněž probíhala. Za dvacet korun vstupného informací tak akorát. Ovšem ne jako v našem případě, kdy platíme pětistovkou a pán smutně kouká do prázdné pokladny a nemá nazpět. V euforii tedy kupuji ke dvěma vstupným ještě mapu zajímavostí za „pade“ a dvě publikace po dvou stovkách. Při odchodu jsme přinuceni si vybrat ještě dva pohledy á 5,- Kč, neboť nazpět nemá ani tu pětku, ovšem nechce zůstat nic dlužen. Rázem se tak stává nejlepším prodejcem minimálně měsíce, neboť dle jeho slov si dvě knížky najednou ještě nikdy nikdo nekoupil. Šok u něj však nastává v okamžiku, když odmítáme jeho dobře mířenou radu, že skoro až k řadám se dá dojet autem a nenecháme se pěšího pochodu odradit ani varováním, že je to přes dva kilometry od obce. Naposledy jej dokonale zmateme, když na dotaz, jestli známe cestu, přikývneme a odcházíme na zcela opačnou stranu. To, že nejprve míříme do krámku pro nanuk a pak až na cestu se už asi nedozvěděl, neboť zmizel v útrobách domu.

Vlastní kounovské kamenné řady leží asi 2,5 kilometru v lese severně od Kounova. Cesta po žluté nás vede mezi poli můstkem přes zdejší železniční trať až k lesu, kde se ukrývá poutní kaple sv. Vojtěcha, k jejímuž vzniku se pojí jak jinak legenda. Co však legenda není (nebo je, kdo ví), je, že zde v bezprostřední blízkosti stávala v 19. století ještě jedna kaple. Tu velkou, svatého Vojtěcha obhospodařovala německy mluvící většina zdejších obyvatel, tu druhou ta česky mluvící. Nicméně postupem času ztratilo toto rozdělení díky národnostní toleranci na významu a menší kaplička zanikla. Dokonce býval u kaple sv. Vojtěcha i pramen, ovšem dnes již zaniklý, vyschlý, tak jako další prameny v okolí, a tak jej připomíná již jen přístřešek. Vlastní kaple je pro návštěvníky zavřená, a tak po krátkém průzkumu mapy, která se zde drobet rozchází s realitou, vyrážíme vstříc hlavnímu bodu našeho putování, ke kamenným řadám.

Kounovské kamenné řady tvoří 14 řad kamenů různých velikostí či seskupení orientovaných v severojižním směru situovaných na zúžené šíji náhorní planiny. Řady jsou doplněny o dva protilehle umístěné dominantní kameny nazvané Pegas a Gibon (též Paegas či Gibbon). Celkem se v areálu nachází přes 2000 známých kamenů, ovšem mnoho jich může být již ukryto pod povrchem. K faktům lze ještě dodat, že řady jsou nepravidelně vzdálené, a i jejich délka je nepravidelná, nicméně většinou vyplňují celou šíři šíje, tedy vzdálenost cca 350 metrů. Tolik fakta, vše ostatní je již jen čirá spekulace. Pro úplnost je třeba ještě dodat, že v bezprostřední blízkosti tohoto areálu se nacházelo hradiště Rovina z mladší doby bronzové či doby halštatské a spojitost těchto lokalit se přímo nabízí. A k tomuto hradišti kolem zdejší barokní myslivny právě míříme.

Často nebo spíš skoro nikdy nedokážu rozeznat zaniklé hradiště v současném, většinou zalesněném terénu, pokud nejsem na nějaké markanty vysloveně upozorněn. Zde je to však jiné. Val na jihozápadní straně planiny je dodnes přímo nepřehlédnutelný a ten na opačném konci ještě zřetelnější, a to i pro laika. Zbytek si však musíme domyslet sami. Já se osobně přikláním k myšlence, že když příslušný kmenový mystik ráno vylezl ze své polozemnice a protřel oko, hleděl přes údolí přímo na kamenné řady a… ne, ne, svoji teorii si nechám pro sebe a začnu bádat na vlastní pěst. Nicméně velké kameny Pegas a Gibon úspěšně korespondují se slunovratem, a tak už je to jen o pravítku, tužce, výpočtu a… obrovském štěstí, které bych musel mít, abych našel nějakou zákonitost. Ale co kdyby…

Po opyši (to je krásné slovo, co?) klesáme zvolna dolů do sedla pod hradem Pravda, který je naším dalším cílem. Tedy hradem, i zde je to již jen zřícenina, nicméně zachovalejší a přímo vybízející k romantickému přenocování. Náš záměr je však jiný, a tak po zběžné obhlídce areálu a odpočinku v stínu mocného stromu na nádvoří, míříme přes les k severu, kde se mimo dalšího Čertova kamene a poblíž stejnojmenné, rovněž vyschlé studánky, nachází výhled k severu do Poohří a ke Krušným horám. Pod ním se cesta stáčí dolů do hluboce zaříznutého úvozu, jehož stěny zdobí tajemné reliéfy tváří, postav symbolů. Jejich vznik je, stejně jako téměř cokoliv v této tajemné krajině, opředen nejasnostmi. Historici jej kladou do 19. století, místní je přisuzují studentům hořické sochařské školy, kteří je vytvořili někdy v 60. letech století dvacátého.  Buď, jak buď, stojí určitě za zhlédnutí.

Nás kroky vedou zpět do podhradí Pravdy a pak dále dolů do obce Domoušice, kterou prochází železniční trať propojující Rakovník s Louny. Myšlenka na „železniční zkratku“ nás opouští v hostinci U Mařenky, kde doplňujeme energii a vyrážíme podél trati vzhůru překonat opět masiv Džbánu. Po souboji s ostružiním a maliním, které jsme ovšem následně radostně očesali, stoupáme bukovým lesem zpět do sedla pod hradem Džbán, zatímco železnice jej srabsky překonává tunelem k nádraží Mutějovice, kam míříme i my. Cestu si trochu zkracujeme podél trati, kde má být cesta, ale není a pak i kousek po trati. To už je však Kounov, počátek i cíl naší cesty na dohled.

Cestou projíždíme i Mutějovice, kde mimo jiných zajímavostí je i Poddžbánský pivovar s restaurací a ubytováním. Ale to zas až jindy. Třeba cestou k dalším kamenům či přímo menhirům, kterých v této oblasti republiky je na 25. Alespoň těch autentických.

---

---

---

---

---

Kounovské řady v médiích

• Pozemský cestopis Václava Cílka na Českém rozhlasu
• Kounovské kamenné řady na TV Barrandov
• Kounovské kamenné řady v pořadu TajeMno
• Kounovské kamenné řady v Toulavé kameře České televize
• Schwarzenbergům patřily tajemné kounovské řady v Mladé frontě DNES
• Nejnovější teorie o původu řad (Youtube)

---

Trasa výletu

---