Po návratu z Putování se Santinim po východních Čechách jsme přenocovali, jak jinak než na divoko, na mystickém místě pod Žižkovo dubem u Dobré vody. Naše další cesta vedla přes krátké zastavení ve Světlé nad Sázavou k Čihošti, kterou nechvalně proslavil nejen „Čihošťský zázrak“, ale i jiná zajímavost. Poté zamíříme do Ledče nad Sázavou, nedaleko které se nachází legendární Sluneční zátoka Jaroslava Foglara. A poslední kuriozitou na této cestě jsou nedostavěné dálniční mosty z dob protektorátu.
Světlá nad Sázavou
Do Světlé dorážíme brzo dopoledne, je sychravo, a tak z náměstíčka zamíříme k zámku, objedeme jej parkem a za hodinku už míříme dál.
Čihošť
Do Čihoště nás nepřivedl nechvalně proslulý Čihošťský zázrak vylíčený v dobovém propagandistickém snímku Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení a poněkud pravdivěji vylíčený ve filmu In nomine patris, i když jsme pochopitelně zdejší kostelík navštívili, ale skutečnost, že na okraji obce se nachází geografický střed České republiky. A na to si děláme zálusk už poměrně dlouhou dobu.
Ledeč nad Sázavou
Ledči nad Sázavou vévodí majestátní hrad na skále nad řekou, na který je od řeky kouzlený pohled obzvlášť od řeky. Zamíříme i ke zdejší synagoze, ale jelikož sluníčko začíná hřát, vyrážíme podél vody. A kam jinam než do Sluneční zátoky.
Sluneční zátoka
Tato legendární louka, v ohybu řeky Sázavy nedaleko Ledče, byla proslavena tábory, které zde v letech 1925 až 1945 pořádal Jaroslav Foglar. Na to odkazuje zdejší i pomník odhalený v roce 1997.
Dnes je v těsné blízkosti této louky i trochu zchátralý rekreační areál Dukly Praha.
Nedokončené zatopené mosty
Na různých místech České republiky lze dodnes nalézt pozůstatky na výstavbu dálniční sítě z 30. let 20. století. Jsou to sice jen takové fragmenty velkých plánů, z části dodnes nerealizovaných, z části realizovaných v jiné podobě, nicméně jako turistická zajímavost stojí za zhlédnutí.
My navštívili dvojici mostů zatopených Švihovskou přehradou. Jednomu, nedaleko obce Borovsko, se tak říká Borovský, nebo též Hitlerův či český Avignon. Druhý, méně známý, je blíže obci Hulice, odkud jsme se k mostům vydali i my.
Stojí za upozornění, že právě tyto dva objekty dálničních mostů jsou z velké části zatopeny vodou Švihovské přehrady, zvané též Želivka, ze které je získávána pitná voda pro Prahu. Tedy jsou veřejnosti oficiálně nepřístupné, což nám dokázala svým zásahem poříční policie při naší návštěvě.
