Naším dlouho pomíjeným cílem je Stověžatá matička českých měst – Praha. A tak jsme si na ni rezervovali dva dny s úmyslem, projít si spolu s Haničkou projít všechny základní turistické cíle. Každý zvlášť jsme sice v Praze už byli leckde, ale spolu maximálně v divadle. A tak vyrážíme na dvoudenní turné po Praze.
A kde začít jinde než v největším starobylým a dosud obývaným hradem na světě – Pražském hradě. Do komplexu míříme od severu přes Jelení příkop a jako vždy při prvním seznámení s novou lokalitou, zajímají nás především exteriéry. Ale nakukujeme samozřejmě i do monumentální katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha nebo i do mnohem starší původně románské baziliky sv. Jiří ukryté za později postaveným barokním průčelím. A nelze se nemrknout i do jedinečného Vladislavského sálu. Ale interiéry si necháváme na příští návštěvu a zvolna se pouštíme Nerudovou ulicí dolů na Malou Stranu. Úžasné výhledy na město střídá historická architektura křivolakých uliček, kde nemůžeme minout Nerudův dům U Dvou slunců. Přes Malostranské náměstí, kde krátce nahlédneme do chrámu sv. Mikuláše, pokračujeme k snad nejznámější pražské památce, ke Karlovu mostu. Zde využíváme možnost vystoupat na mosteckou věž a užít si tuto malebnou část Prahy s originálního nadhledu. Pak už následuje vlastní starobylý most s jedinečnou sochařskou výzdobou, kde nás to neochvějně táhne k památným místům spojeným se sv. Janem Nepomuckým. Za mostem se však nevydáváme, jak by se dalo očekávat do křivolakých starobylých uliček Starého města, nýbrž míříme do míst dříve ještě tajemnějších, do Josefova, který se do roku 1850 nazýval Židovské město nebo také Pátá čtvrť. V druhé polovině 19. století se však stal spíše chudinskou čtvrtí, která padla za oběť „asanaci“. Po ní se z původního židovského ghetta dochovalo hodně málo, ale buďme rádi alespoň za to. Tím neznámějším je patrně nezaměnitelná Staronová synagoga, kde mystika člověkem přímo prostoupí. Zvláštní tajemná atmosféra, podepřená nejrůznějšími symboly ukrytými v detailech zasazených v gotickém rámci, přímo rozehrává fantazii a nutí člověka k zamyšlení, jak to s tím Golemem vlastně bylo. Inu, je to nejen nejstarší dochovaná synagoga u nás, ale i v Evropě, takže má na nějaké to tajemství plné právo. Úplně jinou atmosféru má nedaleká Španělská synagoga. Jednak proto, že na rozdíl od Staronové synagogy je v postavena v mnohem zdobnějším maurském stylu a jednak proto, že ukrývá expozici věnovanou židovskému obyvatelstvu během 2. světové války. A to je téma spíš ponuré než tajemné. My však následně opouštíme mladší dějiny a přesouváme se metrem na Vyšehrad, kde nás čekají dějiny trochu starší. První, co nás zde přivítá, jsou brány pevnostního města směrem od Pankráce a hned za nimi pak rotunda sv. Martina, která je nejstarší dochovanou stavbou na Vyšehradě. Co však k podobě Vyšehradu vysloveně neodmyslitelně patří, je dvojvěží baziliky sv. Petra Pavla. Ale nenechme se mýlit, novogoticky byl chrám přestavěn až koncem 19. století a ono dvojvěží vzniklo dokonce až počátkem století dvacátého. A originální je i interiér, kde se snoubí neobvyklá secesní výzdoba s prvky neogotiky či fragmenty gotických fresek. Monumentalita, důstojnost, pokora. To má asi člověk na Vyšehradě pociťovat všude. Nejen zde, v chrámu, ale i na přilehlém Slavíně, či v místech, kde se zrodila Přemyslovská dynastie. A pohledem z Vyšehradské skály do údolí Vltavy zde dnešní výlet končíme.
Druhá část našeho poznávání Prahy je věnována především Starému městu, jehož srdcem je bezesporu Staroměstské náměstí, kde pozornost turistů poutá Staroměstská radnice s historickým orlojem. Tentokrát se vydáváme i do historických interiérů této stavby, jejíž velká část padla za oběť bombardování během 2. světové války. Ze Staroměstského náměstí pokračujeme opět do Josefova dokončit putování po židovských památkách staré Prahy. Začínáme v Pinkasově synagoze, která je dnes upravena na Památník obětí nacistické rasové persekuce. S ní bezprostředně sousedí Starý židovský hřbitov, unikátní místo k ztišení se a zamyšlení. Mystika tohoto místa člověkem opět přímo prostupuje. Na opačném konci hřbitova než Pinkasova stojí Klausová synagoga a hned vedle ní Nová obřadní síň, kde se člověk může dozvědět leccos zajímavého o židovské kultuře, zvycích a tradicích.
Z Josefova se vydáváme křivolakými uličkami Starého města k Betlémské kapli pevně spjaté s Mistrem Janem, jemuž je věnována část zdejší expozice. Nás fascinují na tomto unikátním prostoru stopy historie, ať už v podobě fresek, studně či jiných architektonických a stavebních detailů.
Z Betlémského náměstí je to již jen kousek legendární Konviktskou ulicí k rotundě sv. Kříže, která je středem velkého architektonického záměru vetknutého do samotného srdce historické Prahy. K tomu se však dostaneme až jindy. Teď už se jen přesuneme na Národní třídu k Národnímu divadlu a pak domů.
