Vrchol Louštína je nepřehlédnutelnou dominantou severního Křivoklátska, viditelnou ze širokého a dalekého okolí. Současně leží na samém severním okraji Křivoklátska a je rovněž druhým nejvyšším vrcholem této oblasti. A tak nemohl ujít naší pozornosti a vyrážíme vlakem ráno z Rakovníka do Řevničova odkud se vydáváme k vrcholu. Vrchol je sice dobře rozpoznatelný i z velké dálky, a nejen díky vysílači, nicméně výhledy nabízí celkem mizerné. A to je velká škoda, neboť dohlédnout by bylo možné přes masiv Džbánu až na Krušné hory či přes Kralovice až na nejvyšší vrchol Křivoklátska Vlastec, který se nachází na samém jižním okraji okresu Rakovník. Vegetace bují celkem divoce a tak i výhledy, které se nabízeli před pár lety, jsou již minulostí. Možná by se podrobnějším hledání něco najít dalo, ale my se raději vydáváme dál, kolem vysílače západně až do míst, kde se v lese dají rozeznat terénní pozůstatky středověkého hradiště zvaného Kozí hrádek.
Zde se napojujeme na červenou turistickou, která nás jižním směrem postupně dovede až do Rakovníka. Zatím však klesáme lesem k železniční trati z Rakovníka, po které jsme přijeli. Při překonávání výškových rozdílů tu trať tvoří dva výrazné oblouky, takže trať musíme překonat celkem třikrát. Nejdříve si krátce z cesty odskočíme do volného terénu, kde se nachází nevýrazný vrchol Kluk, což je ve skutečnosti spíše jen takový výběžek na jižním svahu Louštína. Proto se celkem rychle vracíme na cestu pokračujeme k mostu, po kterém poprvé překonáme trať. Hned za mostem začíná CHKO Křivoklátsko a právě zde je nejsevernější bod této oblasti. O pár set metrů dále po dalším mostu u železničního „vechtru“ překonáváme trať podruhé. Kousek odtud kdysi stála v době, kdy se zdejší Buštěhradská dráha budovala, dřevěná kantýna pro dělník, později přebudovaná na letní byt. Po požáru stavbu již nikdo neobnovil a my s největší pravděpodobností našli pozůstatek této stavby – sklep. Ale dost možná to s tím vůbec nesouvisí, kdo ví. Jen o kousek dál se nachází pramen Merklovka s malým lesním rybníčkem. Potřetí překonáváme trať podjezdem a zanedlouho křížíme i frekventovanou sinici 237 z Rakovníka do nového Strašecí.
Cesta nás přivádí do Krásné doliny, údolíčka s několika rybníky kolem hájovny, které nás přivede až k jiné hájovně – Belšance. Odtud se vydáváme proti proudu Skelnohuťského potoka do míst, kde kdysi probíhala těžba černého uhlí. A už za chvilku nacházíme pozůstatky dolu Dominik, Belšanka a dalších včetně rozsáhlého areálu, kde bývala i elektrárna a další průmyslové stavby.
Následně se vracíme k hájovně Belšanka a pokračujeme kolem rybníka Bartoň k Šamotce. Ta má rovněž bohatou důlní minulost a zbyla nám tu po ní jedna zajímavost – oprám. Zatopený důlní propad, kolem kterého pokrčujeme k Lišanskému potoku, který se zde skalní průrvou, byť patrně umělou, dostává k bývalému hamru a poté bočním ramenem napájí soustavu rybníků, z nichž největší je Nový rybník. Místní mu však neřeknou jinak než Tyršák, podle Tyršova koupaliště, které se zde nachází.
Odtud je to už jen pár stovek metrů podél Rakovnického potoka na vlakové nádraží, kde naše cesta ráno začala a teď po 25 kilometrech končí.
