Dnešní den věnujeme důkladné prohlídce Sušice, zejména jejím sakrálním stavbám. Začínáme na vrchu Anděla Strážce, který hrdě shlíží na Sušici a odkud je na ni jedinečný výhled. Pokračujeme ke kolem drobných kapliček a křížů ke zdejšímu kapucínskému klášteru s kostelem sv. Felixe a poblíž náměstí ke kostelu sv. Václava. Poté se vracíme zpět přes Otavu ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie obklopené bývalým hřbitovem, kde na nás pod keřem čekalo zajímavé překvapení. Čí ta kost je dodnes nevíme, snad zvířecí, ale co když ne?
Ze Sušice vyrážíme k jednomu z nejrozsáhlejších českých hradů, k Rabí, které prolézáme doslova od sklepa po půdu, tedy v tomto případě po vrchol věže. Jistou zajímavostí byla blížící se letní bouřka zrovna v okamžiku, kdy jsme se kochali výhledy z věže. Spěšně jsme tedy sestoupili zpět na nádvoří, kde nás zastihla lehká přeprška.
Posledním dnešním zastavením se stalo zcela náhodně Červené Poříčí a zdejší zámek. Naši pozornost při cestě domů upoutalo hemžneí lidí a tak neváháme, zaparkujeme a jdeme zjistit, co se tu koná. A vida, bitva. Nikam nespěcháme a tak je o zábavu po zbytek dne postaráno. Čas do večerní bitvy trávíme mezi kejklíři i středověkými v okolí zámeckého rybníku. To jsme ještě ani v nejmenším netušili, co takový rybník dokáže. S nadcházejícím večerem vypukla na zámecké louka bitva. Nebo spíš dvě. Nejprve ta zamýšlená, dobová, docela poutavá. A pak druhá, opravdická a doslova tekla krev. Na diváky totiž nekompromisně zaútočili komáři z nedalekého rybníka. Jejich razance byla nepopsatelná a tak za pár minut vystřídalo intenzivní ošívání se přihlížejících jejich postupný ústup do bezpečí zaparkovaných automobilů.
